Aktuální výročí: 21. července 1626 – úspěšná obrana pod vedením Adama hraběte z Herberstorffu u Linzu

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Osobnosti

Albrecht z Valdštejna

*24. září 1583???, Heřmanice – + 25. února 1634, Cheb

ValdštejnAlbrecht z Valdštejna, celým jménem Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, byl jednou z nejkontroverznějších postav třicetileté války. Císařský vojevůdce, vojenský podnikatel, Frýdlantský vévoda, kníže Zaháňský, vévoda Meklenburský a kníže Svaté říše římské. Albrecht z Valdštejna se narodil 14. září léta páně 1583 na rodové tvrzi v Heřmanicích. Pocházel z chudé větve rodu Valdštejnů. Psal dobrou češtinou a slušnou němčinou, četl španělsky, uměl italsky a snad i trochu francouzsky.
Roku 1604 pak míří na vojnu do Uher, kde Rudolf II. vedl válku s Turky a jimi podporovaným sedmihradským knížetem Bočkajem. Zde začal svou vojenskou kariéru jako fendrych, a účastnil se bojů u Košic a Ostřihomi. Brzy byl povýšen na hejtmana, ale krom válečných zkušeností si pravděpodobně přivezl i nemoci, jež ho pak sužovaly po zbytek života. S největší pravděpodobností to byl syfilis a začínající dna. Na podzim roku 1606 konvertuje ke katolické víře. Roku 1612 se odebírá na pouť do italské Lorety, jednak pro manifestaci své katolické víry, ale také proto, že si chtěl opětovně prohlédnout situaci a poměry v Itálii. Nezdržel se zde však dlouho, brzy musel nazpět do Čech k nemocné manželce, která však roku 1614 zemřela a Albrechtovi se tak podařilo získat všechen její majetek jako dědictví. Připadla mu tak rozsáhlá panství na Moravě, k nimž připojil i panství svého strýce.
Roku 1617 podpořil armádu arcivévody Ferdinanda Štýrského ve friulské válce proti Benátkám. Poprvé nechal sestavit dvě kyrysnické kompanie (těžká jízda), které též nechal za své peníze zaopatřit vším potřebným, zbrojí i zbraněmi. Na jaře roku 1618 na Moravě byly stavy naverbovány pluky na ochranu moravské neutrality. Jedním z jejich plukovníků se stal Albrecht z Valdštejna velící pěšímu pluku o 3000 mužích, naverbovaných v okolí Olomouce. S částí mužstva a plukovní pokladnou přeběhl na císařskou stranu. Bitvy na Bílé hoře se zúčastnil pouze jeho kyrysnický pluk. Během let 1622 a 1623, kdy se ekonomický situace v císařství zhoršovala, se Valdštejn dostává jako podílník do mincovního konsorcia holandského bankéře Hanse de Witteho, Karla z Lichtenštejna a žida Bassewiho, kteří dostali na starost ražbu císařských mincí. Toto konsorcium zvyšovalo ražbu, zhoršovalo kvalitu mince příměsemi a tím mince devalvovalo, což nakonec vedlo až k císařskému bankrotu - kaládě 14. prosince 1623. Díky znehodnocené minci mohl získat rozsáhlé zkonfiskované majetky emigrantů a císařových protivníků, které držel v zástavách, nebo o které měl zájem, a to velmi levně. Roku 1622 získává titul knížete Frýdlantského a panství Frýdlant a Liberec mu byly uděleny dědičně v léno. Dne 13. června 1625 obdržel kníže Albrecht od císaře listinu, jíž byl povýšen do stavu říšských knížat s titulem vévody Frýdlantského, a půjčuje císaři 900 000 zlatých. Pak činí další nabídku - naverbuje armádu o síle 20 000 mužů na svůj vrub. Nabídka byla přijata, a 25. července 1625 byl Valdštejn jmenován hlavním generálem vojska poslaného do říše.
Prvního velkého vítězství se Valdštejnovi dostalo u strategicky důležitého mostu přes Labe u Dessavy. 25. dubna 1626 zde porazil Mansfelda. Během roku 1627 dobyl severní Německo a Jutsko, a zasadil tak definitivní úder dánskému králi. Za odměnu dostal od císaře Meklenbursko. Valdštejnovy úspěchy v této fázi třicetileté války umožnily císaři vydat restituční edikt, a významně posílit pozice katolických stavů v říši. Vzrostlá moc Valdštejna začala budit obavy knížat, a zejména Maxmiliána Bavorského. Na jejich nátlak i s podporou francouzských diplomatů byl Valdštejn zbaven funkce vrchního velitele, a uchýlil se na své statky. Uražený vojevůdce začal v té době jednat s českými emigranty.
Po vylodění švédů císařské vojsko prohrávalo jedno střetnutí za druhým. Došlo to až tak daleko, že dosud neutrální saská armáda téměř bez boje obsadila Prahu. Císař se rozhodnul rychle a v půli prosince požádal Albrechta z Valdštejna aby se coby generalissimus postavil do čela armády. Valdštejn vyhání saskou armádu z českých zemí a u Norimberka úspěšně vzdoruje švédům v opevněném táboře. Zároveň tak přebírá velení celé spojené armády katolické Ligy. Koncem října se rozhodl, že armáda přezimuje v Sasku, aby nevyčerpávala císařská území. Švédové odpočívat nehodlali, a sledovali císařské až k vesnici Lützenu. K bitvě došlo 16. listopadu a Valdštejn byl těžce raněn a smrti unikl jen o vlásek.
Váhavý postup a souhrn nezdarů ve slezské kampani v roce 1633 vzbudil císařovu nedůvěru. Poslední Valdštejnovou šancí, aby získal zpět otřesené postavení, bylo okamžité přerušení tažení ve Slezsku a následný rychlý postup proti Švédům v Německu. Tuší, že naděje na úspěch je kvůli zhoršujícímu se počasí a obtížnému terénu mizivá. Navíc se mu zhoršil zdravotní stav, a tak 3. prosince vydává Valdštejn rozkaz a vojsko se bez boje vrací do Čech. Poslední možnost udobřit se s dvorem ve Vídni už promarnil, a jeho jedinou nadějí, jak by si zachoval svoji moc bylo spojení s nepřáteli - Švédy a Sasy, které ale už několikrát zklamal, a s nimiž hrál stejně obojetnou hru jako s císařem. Valdštejn se rozhodl, a znovu navázal kontakty s Thurnem.
Ferdinand II. vydává 24. ledna 1634 patent, kterým zbavoval Albrechta z Valdštejna vrchního velení císařské armády. O svém sesazení se Valdštejn v podstatě dozvěděl až po vydání nového patentu, který císař podepsal 18. února na popud Aldringera. 22. února 1634 Valdštejn odjíždí z Plzně do Chebu s malým počtem věrných vojáků, a na císařské straně byly obavy, že by mohl uniknout. Dne 24. února napochodoval Valdštejn spolu s asi 2000 vojáky do Chebu. 25. února byl Valdštejn společně s jeho posledními příznivci Trčkou, Kinským a Ilovem zavražděn. Sám Valdštejn zemřel rukou kapitána Waltera Deverouxe, který během útoku na stráže zlomil kord a tak Valdštejna probodl partyzánou.

Chebská zabíjačka


Vévoda proslul svojí cílevědomostí, tvrdostí i bezohledností, ale během svého života byl také znám jako velmi dobrý společník, příjemný muž, a dobrý velitel, který nejednou pochválil i prostého vojáka. Stejné kontroverze, které vyvolával za svého života, vyvolává i dodnes.

Kaple

Náhrobek

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.