Aktuální výročí: 21. července 1626 – úspěšná obrana pod vedením Adama hraběte z Herberstorffu u Linzu

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Osobnosti

Ernest von Mansfeld

( * někdy v roce 1580 – + 29. listopadu 1626) znám také jako Petr Arnošt II. Mansfeld.

MansfeldNarodil se jako levoboček Petrovi I. Mansfeldovi, místodržiteli ve španělském Nizozemí a na jeho sídle v Lucembursku strávil většinu svého mládí. Zlomovým se pro něj stal rok 1594, kdy se pod velením svého nevlastního bratra Karla vydává na tažení do Uher proti Turkům.
Vojenský život Mansfelda musel uchvátit, neboť od tohoto prvního tažení se s krátkými přestávkami vrhal do různých bojů až do konce svého života. Nejprve během let 1601 až 1604 zkoušel své štěstí pod velením Ambrosio Spinoly ve válce s Nizozemím, poté se roku 1609 přidal k vojsku Pasovského biskupa Leopolda bojujícím ve válce o dědictví Jülišsko-Clevské. Od Leopolda se však nikdy nedočkal patřičného vděku. Mělo to za následek, že Mansfeld přešel do tábora Protestantské unie.
Na počátku stavovského povstání vjel v čele 2000 mužů od Karla Emanuela knížete Savojského do Čech, kde se mu 21. listopadu podařilo získat Plzeň. Následujícího roku, 10. června 1619, se však začala jeho štěstěna vytrácet, neboť byl vlákán do léčky Buquoyovým vojskem a poražen. A to přesto, že byl dlouho označován za nejnadějnějšího stavovského velitele. Po zbytek Války české se držel v Plzni, a nezúčastnil se ani bitvy na Bílé hoře, protože během jednání s císařským vojskem kolem 8. října 1620. slíbil svoji neutralitu vyváženou 100 000 rýnskými zlatými. Jakmile Fridrich Falcký opustil Čechy, stáhl se do Horní, a posléze i Dolní Falce.
Dne 29. srpna 1622 porazil blízko Fleurus (dnešní Belgie) španělské vojsko pod velením Gonzala de Cordóby. Již v nizozemských službách se mu podařilo do roku 1623 dobýt Východní Frísko. Následujícího roku zavítal Mansfeld až do Londýna, kde se snažil získat vojenskou pomoc od Jakuba I. na znovudobytí Falce, byl ale nejprve odmítnut. Londýn však navštívil celkem třikrát a nakonec v roce 1625 vojsko dostal, a odplul z Doveru do Nizozemí zcela za podpory Jakuba I. Rok 1626 však znamenal další rozhoření bojů mezi katolickou ligou a protestantskou unií zastupovanou Haagskou koalicí, do jejíhož čela vstoupil Kristián IV. král dánský. Mansfeld se tak se svým vojskem přidal k dánskému králi a byl jmenován velitelem pro střední Evropu. Jeho vojska však byla drtivě poražena Albrechtem z Valdštejna v bitvě u Dessavy 15. dubna 1626.
Mansfeld se však nedal zastrašit, a brzy sestavil novou armádu, se kterou vtrhl do Habsburských dědičných zemí. Avšak ani zde mu štěstí nepřálo a byl vytlačen Valdštejnem přes Opavu do Uher. Zde marně doufal v pomoc sedmihradského vevody Gábora Bethlena. Ten však již během roku 1626 podepsal s císařem v Bratislavě mír. Mansfeld, který již tolikrát přišel o své muže, je musel opustit a stáhnout se zcela sám. Jeho cílem byly Benátky, odkud se chtěl lodí dopravit zpátky do Londýna. Když však dojel do vesnice poblíž Sarajeva, náhle onemocněl a 29. listopadu 1626 vydechl naposledy.

Petr Arnošt II. Mansfeld byl jeden z nejaktivnějších velitelů během třicetileté války a byl také opravdovým žoldnéřem, protože během celé své kariéry vystřídal několik "zaměstnavatelů". Přesto však zůstal samostatným hráčem na polích třicetileté války. A stejně tak se měnily i taktické zvyklosti jeho mužů. Je pravděpodobné, že ještě během jeho tažení ze Savojska do Čech, jeho muži používaly starší taktické útvary odvozené z tercií. Počínaje jeho působením u Ferdinanda Falckého ale již využíval taktiky zahrnující reformy Mořice Oranžského.

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.