Aktuální výročí: 23. září 1620 – Maxmilián I. Bavorský dobyl Cham (Horní Falcko)

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Osobnosti

Georg Christoph Taupadel

Historie
Výmarský plukovník dragounů

Taupadel

Jedním z plukovníků švédské armády, který se obzvlášť proslavil během švédské fáze Třicetileté války byl Georg Christoph Taupadel.
Pocházel ze starého saského šlechtického rodu, který odvozoval své jméno od obce Taupadel, ležící nedaleko Jeny. Jeho otec byl Heinrich von Taupadel auf Fichtenberg, matka Zuzana rozená von Ende auf Muntzig. Jako rok narození je udáván 1595. Jako místo narození považují historici statek jeho otce Fichtenberg nad Labem, ležící poblíž obce Mühlberg.
V letech 1625 - 1627 sloužil v armádě dánského krále Kristiána IV. v pluku Bernharda vévody Sasko-Výmarského. S tímto dragounským plukem vstoupil roku 1631 do služeb švédského krále Gustava Adolfa s hodností plukovníka.
Poprvé nacházíme jeho jméno v sestavě pluků bojujících v bitvě u saského Breitenfeldu 17.9.1631, kde velel jednotce dragounů o 4 kompaniích.
5. července 1632 utrpěl bolestnou porážku, když u obce Neumarkt padl do léčky nastražené císařským plukem Chorvatů. Jeho pluk byl skoro zničen, pouze 40 raněným se podařilo dosáhnout blízkého Altdorfu. Taupadel byl zajat a dopraven do hlavního stanu generalissima Albrechta z Valdštejna. Ten jej však přijal se všemi poctami, pohostil ho a posléze propustil bez jakéhokoliv výkupného. Valdštejn se tak pravděpodobně snažil navázat styk s králem Gustavem Adolfem.
Shovívavost se Valdštejnovi nevyplatila. Taupadel přepadl se svými dragouny již 9. srpna velký císařský sklad v Freystadtu v Horní Falci. Z 1.000 vozů se zásobami nechal většinu odvést, zbytek zničit. Město bylo vypleněno a obsazeno. Valdštejnova zášt na výmarského plukovníka ještě vzrostla, když koncem září téhož roku přitáhl do Coburgu a zjistil, že pevnost nad městem obsadil krátce před tím plukovník Taupadel se svými muži. Když Valdštejn vyzval posádku ke kapitulaci, nechal mu Taupadel odpovědět "...jen atˇ přijde, chce-li okusit špičku mého kordu...". Po kratším, neúspěšném obléhání odtáhl Valdštejn s jeho armádou 15. října směrem na Kronach. Taupadel byl za statečnou obranu povýšen švédským králem do hodnosti generálmajora, zároveň byl jmenován vojenským velitelem města Erfurt. S pluky, které mu byly podřízeny se tím dostal pod velení Viléma vévody Sasko-Výmarského, který byl tehdy švédským místodržícím Duryňska se sídlem v Erfurtu.
Taupadel podnikl během roku 1633 několik zdařilých akcí. Kromě jeho vlastního dragounského pluku mu byly podřízeny jezdecké pluky "Philipp Sattler", "Wolf Adam von Steinau" a "Reinhold von Rosen". Tyto tři pluky měly po 400 jezdcích a dvou kompaniích dragounů, vlastní pluk Taupadel pak více než 500 jezdců (v průběhu příštích dvou let až 1.000 jezdců). Celkem měl generálmajor Taupadel tedy k dispozici přibližně 2.000 jezdců.
Počátkem roku 1633 ležely v bavorsko - českém pomezí okolo obcí Grafenreuth, Korbersdorf, Hof, Marktleuthen a Kirchenlamitz pluky lehké chorvatské jízdy "Marcus Corpes" a "Mikuláš Forgáč". Obyvatelé širokého okolí trpěli jejich násilnostmi.
Na rozkaz Viléma Sasko-Výmarského shromáždil Taupadel v dubnu téhož roku své jednotky v okolí města Hof kde se spojil se saskými jednotkami plukovníka Dietrich von Taube. Společně přepadli Chorvaty plukovníka Corpes, mnohé pobili, zbytek rozehnali.
Když dostal Taupadel zprávu, že chorvatské pluky „Pavel Orossy", „Daniel Beygott" a „Petr hrabě Keglevič" leží v okolí města Arzberg, vypravil se 25. dubna tyto jednotky přepadnout a zničit. V ranních hodinách 26.4. přepadl nic netušící Orossyho Chorvaty v Arzbergu. Z 400 Chorvatů přežilo necelých dvacet. Keglevičův pluk v Schlottenhofu postihl ve stejný den podobný osud. Pouze pluku Daniela Beygotta se podařilo včas uniknout. Sám plukovník Orossy byl Taupadelem zajat.
Major Orossyho pluku naverboval v Uhrách nové muže, ale ani tento nově zverbovaný pluk neměl dlouhého trvání. Koncem května 1633 leželo podél českých hranic několik pluků chorvatské jízdy. V Pomezí pluk „Hans Karel Příchovský z Příchovic", pluky „Orossy" (nově zverbovaný) a „Keglevič" (zbytky) v Dolní Hraničné. 25. května krátce po půlnoci přepadl Taupadel s jeho jízdou spící Chorvaty. Jen málo se jich zachránilo útěkem. Taupadelovi dragouni získali značnou kořist a mnoho koní.
Pro nedostatek potravin a píce pro koně se Taupadel po této akci musel stáhnout do Hofu. Začátkem června dostal Taupadel příkaz od Viléma vévody Sasko-Výmarského soustředit jeho pět jezdeckých pluků a spojit se s vévodovým vojskem u města Kronach, které 13. června oblehl. Již 16.6. však obléhání zrušil. Obránci města na to provedli výpad, počali plenit tábor Výmarských a pronásledovat jejich zadní voj. Když se Kronachští dostatečně vzdálili od města, přepadl je Taupadel který se svojí jízdou čekal v úkrytu. Asi 30 měšťanů zaplatilo svojí nerozvážnost životem, mnozí byli zajati. Taupadel se na to vrátil do Hofu, část jeho jízdy pak do ležení v Bayreuthu, Staffelsteinu a Lichtenfelsu.
29. června 1633 nastala změna ve vrchním velení. Švédský kancléř Oxenstierna přidělil Taupadelovy pluky Bernhardovi, vévodovi Sasko-Výmarskému. V polovině července se pluky soustředily v Bambergu. Začátkem srpna dostal Taupadel příkaz táhnout do Saska, kde měl znepokojovat císařskou armádu vedenou maršálem Jindřichem Holckem.
Když se od rozvědčíků dozvěděl, že se poblíž Hofu nachází jeho starý známý, plukovník chorvatské jízdy Pavel Orossy s nově naverbovaným plukem, vypravil se ihned s dvěma pluky Orossyho opět překvapit. Chorvati se vraceli z delší loupežné výpravy obtíženi kořistí. V noci 9. září přepadli Taupadelovi jezdci nic netušící Chorvaty. Mnohé pobili, zbytek se rozutekl. Ačkoliv některé prameny uvádějí, že Orossy při této akci zahynul, můžeme uvěřit městskému kronikáři z Marktredwitz, který ve svých pamětech uvedl, že se Orossymu podařilo uniknout. Zda později zemřel následkem utrpěného zranění není známo. Jeho jméno se v pozdějších zprávách již nevyskytuje, zbytky jeho pluku byly koncem roku 1633 rozpuštěny.
Taupadel se pak usadil na čas v městečku Cham. Když Valdštejnova armáda na jejím ústupu do Čech vyklidila 24. února 1634 město Furth im Wald, nechal Taupadel okamžitě obsadit vyklizené pozice. Nejdříve obsadil opevněné hraniční obce Eschlkam a Neukirchen. V prvním z nich získal velikou kořist, jelikož šlechta z okolí skryla všechny cennosti na tamnějším zámku. Přesto Taupadelovi dragouni obec vypálili. 24. února přitáhl Taupadel před Furth im Wald. Město bylo mezitím obsazeno jednotkami zemské milice pod velením kapitána Wolfganga Christopha Jettingera. Taupadel nepřítele v městě neočekával. Když se dostal do blízkosti hradeb, byl zasažen jedním z obránců kulí z hákovnice. Ta mu roztříštila levou paži.
Pro mnohé by bylo takové zranění smrtelné. Taupadel měl však dobrý kořínek. Podle dobových záznamů si nechal paži amputovat plukovním ranhojičem před nastoupeným plukem za víření bubnů. Dragouni pak obléhali město 12 dní. Dvanáctý den vystoupil kapitán Jettinger na hradby s bílým praporem s úmyslem vyjednávat. Jeden z dragounů však kapitána z hradeb sestřelil kulkou z muškety. Dragouni pak zaútočili, město dobyli, při čemž podle místní kroniky způsobili škody ve výši 51.491 zlatých. Zámek nad městem zničili.
Přes těžké zranění nevydržel Taupadel dlouho na lůžku.
Koncem května, tedy pouze tři měsíce po jeho těžkém zranění, jej nacházíme s jeho plukem a plukem Reinholda von Rosen u města Nabburg v potyčce s císařskými dragouny a Chorvaty.

6. září se střetla švédsko-výmarská armáda s císařsko-špaňelskou armádou vedenou Karlem Lotrínským a Donem Fernandem de Austria, španělským kardinálinfantem ve velké bitvě u Nördlingenu.
Taupadel s plukovníky Filipem Sattlerem a Reinholdem von Rosen velel levému křídlu. Proti nim stála císařská jízda vedená Janem z Werthu a bavorským polním podmaršálem Maximiliánem de Billehé.
Taupadel zaútočil kolem osmé ráno na císařskou jízdu. Rozvinula se déletrvající jezdecká šarvátka. Hned na jejím počátku zahynul velitel bavorské jízdy Maximilián de Billehé. Když dostali císařští posilu vyslanou generálem Matyášem Gallasem, byla Taupadelova jízda kolem desáté dopoledne zahnána až na úbočí vršku Lachberg a Hesselberg. Bitva trvala až do pozdního odpoledne a skončila porážkou švédsko-výmarské armády, která ztratila veškerý svůj trén sestávající z 4.000 vozů, 80 děl a 1.200 koní. Vévoda Bernhard Sasko-Výmarský v jednom okamžiku padl málem do zajetí, když mu byl zastřelen kůň. Jeden kapitán Taupadelova dragounského pluku mu poskytl vlastního koně, na kterém se vévodovi podařilo z bitevní vřavy uniknout. Ustoupil pak přes Stuttgart, Heilbronn do Würzburgu, neustále znepokojován dotírajícími Chorvaty.
Taupadel byl vyslán se silným oddílem dragounů do města Schorndorf které obsadil. V příštích dnech se snažil zlepšit fortifikace města. 15. listopadu oblehli město císařští. Již po prvních zásazích dělostřeleckých granátů vypukly v městě požáry. Shořely veškeré zásoby potravin ale i střelného prachu a tak musel Taupadel 15. prosince kapitulovat. Oblehatelé mu povolili volný odchod. Jeho dragouni však byli přinuceni obléknout císařské uniformy.

Od roku 1632, kdy Taupadel držel načas pevnost nad městem Coburg, tvořilo 70 dragounů jeho pluku část posádky pevnosti. Zde se zdržovala i Taupadelova sestra s jeho synkem. Pevnost byla počátkem listopadu 1634 obležena císařskými. Posádka se statečně bránila až do 19. března 1635, kdy kapitulovala. Kromě jiných detailů bylo ve smlouvě o kapitulaci uvedeno, že sestře generála Georga Christopha Taupadel a jeho synovi má být povolen volný odchod včetně zavazadel a služebných. K dispozici dostali i potřebný počet koní na přípřež.

Francie vstoupila do dění vypovězením války císaři 18. září 1635. Hned zpočátku získal francouzský král podporu Bernharda vévody Sasko-Výmarského. Ten se ve smlouvě podepsané 19. října 1635 v St. Germain zavázal za roční platbu 1 milionu livrů postavit armádu o 6.000 jezdcích a 12.000 pěších na podporu Francouzů. V tomto vojsku sloužil i Georg Christoph Taupadel v hodnosti generálmajora.
Bojoval pak proti vojskům generála Matyáše Gallase v Burgundsku.
3. března 1638 vyrazil Bernhard vévoda Sasko-Výmarský z Lauffenburgu. Po nočním pochodu přes Bad Säckingen dorazila jeho pěchota k obci Beuggen u Rheinfelden. Tam dorazil i Taupadel, který prošel s celou jízdou okrajem Černého Lesa (Schwarzwald). V ranních hodinách postoupili Výmarští v bitevní sestavě proti obci ve které leželo císařské vojsko, jehož velitelem byl Jan z Werthu. Taupadel velel pravému křídlu s jezdectvem, vévoda Sasko-Výmarský levému křídlu s pěchotou a dělostřelectvem. Císařští se nezmohli na rozhodný odpor a z bojiště prchli. Generálové Duca di Savelli, Adrian von Enckevort a Claus Dieter von Sperreuter byli zajati již v počátcích střetnutí. Jan z Werthu s 500 muži pěšího pluku „Joachim Wahl" se ještě bránil na kraji lesíka. Nakonec se i on musel vzdát kapitánporučíkovi pluku hraběte z Nassau. Jan z Werthu byl později předán Francouzům a několik let vězněn ve Francii.
Zakrátko však podobný osud stihl i Taupadela. V bitvě u obce Wittenweyer 9. srpna téhož roku velel opět pravému křídlu Výmarských. Když pronásledoval prchajícího nepřítele, vzdálil se příliš od hlavních sil Výmarských, a padl do zajetí císařských. Zde setrval skoro dva roky. Až 7. února roku 1640 byl na přímluvu generálmajora Johanna Ludwiga von Erlach von Castelen, který byl ve službách franzouzského krále, vyměněn za císařského generála Sperreutera.
Během jeho zajetí zemřel v Neuburgu nad Rýnem 18. července 1639 Bernhard vévoda Sasko-Výmarský. Když byl Taupadel propuštěn ze zajetí, nastoupil přímo do služeb francouzského krále. Ten mu nabídl vyšší žold, 35.000 korun v hotovosti, hodnost plukovníka jízdy a velení nad zbytky výmarských vojsk. S nimi vyhnal poslední zbytky španělských vojsk z Alsaska. Zakrátko se však vrátil do švédských služeb v Německu a bojoval 1641 pod maršálem Banérem při obléhání Řezna (Regensburg).
Jeho jméno nacházíme ještě v bojové sestavě Švédů v druhé bitvě u Breitenfeldu 2. listopadu 1642, ve které velel několika kompaniím jízdy. S Banérem i s ostatními švédskými generály si však nerozuměl (mezi ním a Banérem došlo údajně i k násilnostem), a tak Taupadel Švédy opustil a vrátil se do francouzských služeb. Bojoval pak v hodnosti generálmajora pod maršálem Guébriantem. Jmenován je pak ještě mezi generály ve střetnutí u obce Tuttlingen 24. listopadu 1643. Krátce po tom zřejmě armádu opustil a uchýlil se na svoje panství Blotzheim nedaleko Basileje (Basel/CH). Tam zemřel 12. března roku 1647.
Taupadelovou manželkou byla Marrkéta, rozená von Jung. Kdy se konala svatba není doloženo. Jistě ale před rokem 1630, jelikož mezi 9.4.1632 a 3.6.1633 je doložen její pobyt v městečku Lauingen ve Švábsku. Tam též zemřel 1.9.1632 jeho- zřejmě druhý - syn Georg Otto. Starší syn Axel von Taupadel (1630 - 1671) soužil též ve vojsku Bernharda Sasko-Výmarského v hodnosti rytmistra. Po smrti otce převzal r. 1647 jeho bývalý pluk ve službách francouzského krále. 1651 se oženil s Marií von Erlach, dcerou generálporučíka Johanna Ludwiga von Erlach. Ta po jeho smrti koupila v roce 1672 v Basileji dům „Spiesshof", který podržela až do roku 1685.
Další syn Johann Christoph byl též důstojníkem, a sloužil v různých armádách. Jeden čas bojoval dokonce v britském válečném námořnictvu v Africe. Roku 1688 se vrátil do Saska navštívit svého bratrance. Tam byl 14. října nedaleko Fichtenbergu zavražděn vlastními sluhy, kteří jej chtěli okrást. Johann Christoph nebyl ženat, jím vymřela tato linie Taupadel.

Prameny:
- P. Engerisser, „Von Kronach nach Nördlingen", Weißenstadt 2007
- M. Merian „Theatrum Europaeum", Frankfurt n. M. 1670, svazek III.
- J. H. Zedler, „Universal-Lexikon", sv. 42, Lipsko 1744
- F.W.Barthold, „Johann von Werth ..." Berlin 1826
- Jahrbuch des Historischen Vereins Dillingen a.d.D., 1896, str. 147 - 156
- Grafika: M. Merian, „Theatrum Eurpaeum" Frankfurt n.M. 1692, svazek IV. rok 1640, str. 192

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.