Aktuální výročí: 3. květen - 23. srpen 1645 – Lennart Torstenson marně obléhá Brno, jehož obraně velí Louis Raduit de Souches

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Akce

Jak Švédi opět nedobyli Brno

Současnost
Brno 2009

Brně se od roku 1995 pořádá vždy v srpnu Dobývání města Brna jako rekonstrukce skutečné události.

Za třicetileté války Švédové oblehli Brno a doufali, že město vyhladoví. Do Brna však prý proudily zásoby tajnými podzemními chodbami, které ústily na povrch daleko za hradbami města, jedna snad až v Rajhradě. Přesto Brňané velmi strádali, ale město bránili statečně.

Když Švédové vyjedli široké okolí města, rozhodl generál Torstensson, že armáda zaútočí naposled a pokud město nedobude do poledne, odtáhne pryč. Na hradbách se odehrávaly urputné boje a užuž to vypadalo, že město padne, když do zvonice Petrova vyběhl páter Středa a odzvonil poledne už v jedenáct. Na památku tohoto statečného činu se na Petrově zvoní poledne vždy v jedenáct. Torstensson se prý nechal ošálit a opravdu odtáhl. Brno nebylo dobyto.

V roce 1995 bylo 350. výročí nedobytí Brna, a při té příležitosti brněnští šermíři vytvořili Společnost 1645, která tuto akci každoročně pořádá.

Letos jsme v pátek prošli městem jako průvod, abychom naladili město na sobotní bitvu. U Staré radnice se konal tradiční jarmark, kde bylo možné koupit rukodělné výrobky i různé pochutinky. Navíc na pódiu přímo před Starou radnicí téměř neustále probíhala vystoupení skupin historického šermu, aby se bylo stále na co dívat. Účastníci oslav - tedy členové Společnosti 1645 - se celou dobu pohybovali v prostoru jarmarku v kostýmech a vytvářeli tak dobový kolorit.

vystoupeni

Můj muž a jeho kamarádi měli vystoupení také a to sice z období lancknechtů. První potlesk na otevřené scéně měli, když jeden z nich při šermu spadl z pódia a pak už diváci tleskali po každém souboji. Myslím, že v šoku byli i diváci, nejen my, co vystoupení známe, když se z přilehlé kavárny vyvlnila asi 18-tiletá slečna v kraťoučké růžové saténové kombinézce, vylezla na pódium a předvedla jakési tanečky. Když skončila, zašla zase do kavárny, kde sklidila obrovský aplaus, takže asi šlo o sázku. Ke své hanbě přiznávám, že jsem byla tak perplex, že jsem nestiskla spoušť.

Druhý den ráno jsme po poradě velitelů opět prošli městem. Velký průvod se zastavil na náměstí Svobody a jednotlivé jednotky popořadě vystřelily salvu. Po průvodu jsme si šli nafasovat oběd - docela dobré vepřoknedlozelo - ovšem každý musel mít vlastní misku a lžíci. Po hodině volna po obědě jsme opět nastoupili na průvod a odešli na ulici Husovu, kde se jednotky seřadily a začaly dobývat hrad Špilberk.

Bitva de facto probíhala v parku pod Špilberkem, uprostřed na trávnících se bojovalo a diváci stáli na chodnících po stranách. Úkolem markytánek bylo udržet diváky ve vyhrazeném prostoru. Nikdo z nás tenhle úkol nemá rád, protože i když vysvětlujeme, že je to pro jejich bezpečí, obzvlášť fotografové bývají neodbytní až drzí. Chápu, že chtějí lepší snímek, ale vím, co dokáže natropit výstřel z muškety nebo pistole, která je naládovaná byť jen prachem.

Můj muž takhle dostal ze čtyř metrů výstřel do obličeje. Velké kusy spečeného střelného prachu mu jedna markytánka - zdravotní sestra - vyškrabovala z děr v obličeji hned a z očí mu je večer tahali v nemocnici. Opravdu to není legrace, takže slečně fotografce, která si stoupla doprostřed bojiště a urputně se se mnou hádala, jsem měla chuť utrhnout hlavu.


bitvaLetos už dospěláckou práci dělala i Kačka a Kuba - Kačka taky naháněla lidi zpátky a Kuba dělal Mortaigne Regimentu, jehož jsme členy, bubeníka. Už loni se učil bubnovat při pochodu, aby se mohl zhostit úlohy tambora se ctí.

Vojsko bylo rozděleno na obránce a útočníky a myslím, že si to diváci užili. Zblízka viděli systém boje i oblaka dýmu ze střelného prachu. Po tvrdých bojích, kdy bojující padali mrtví a někteří měli i věrohodná krvavá zranění - umělá krev je mocná čarodějka - Švédi Brno opět nedobyli.

Když uřícení bojovníci sešli z kopce dolů, vyfasovaly markytánky igelitové pytle a sbíraly svinčík, který zbyl po dělostřelbě - děla se ládují mimo jiné toaletním papírem. Cáry jsme sbíraly po celém parku. Při pochodu zpět jsme se zastavili u kostela sv. Jakuba, kde velitelé položily květiny na hrob Ludvíka Raduita de Souches, velitele hrdinných obránců.

Arkebuzíři vystřelili čestnou salvu a vrátili jsme se na Starou radnici. Později večer proběhla v Denisových sadech pod Petrovem ohňová show - někteří šermíři jsou ohněznalí fakíři a některé dámy ovládají orientální tance. Vystoupení bylo proloženo ohňostrojem.

Dobývání města Brna bývá akce velmi pěkná, ale pro účinkující náročná - prostě za celý den si moc nesednete. V sobotu večer jsou většinou všichni rádi, že jdou domů (ti s dětmi) nebo si ještě popovídat s kamarády do hospůdky. Příští rok si to nenechte ujít.

Další fotky najdete zde

Leona Malčíková

print Formát pro tisk

Komentáře


, - odpovědět

Příští rok bysme to Brno už konečně mohli dobýt. 9