Aktuální výročí: 3. květen - 23. srpen 1645 – Lennart Torstenson marně obléhá Brno, jehož obraně velí Louis Raduit de Souches

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Návody, výkresy

Jak zapálit oheň křesáním?

RekonstrukceZcela jistě nepřicházím s novou a převratnou informací. Ba naopak, rozdělání ohně, případně zapálení doutnáku křesadlem je vcelku standardní věc. Nicméně myslím, že zejména pro nováčky, nebo lidi „mimo branži“ by popis, jak se to dělá, mohl být zajímavý.

Nepopírám, že existuje mnoho podobných, mírně odlišných i zcela jiných způsobů. Já popíšu způsob, jak rozdělávám oheň já, a jaké jsem s tím načerpal vlastní zkušenosti. Dělám to sice jen od roku 2002, kdy jsem si na bitvě v Hradci koupil první křesadlo, ale od té doby mě ta záliba ještě neopustila. Proč? Protože rozdělat oheň tímto způsobem není o mnoho pomalejší než sirkami nebo zapalovačem, ale je to výrazně malebnější a člověka to jaksi víc potěší. A je to prostě pěkný relax. A navíc, když je člověk připraven a umí to, je třeba zapálení doutnáku křesadlem spolehlivější a rychlejší než plynovým zapalovačem, a to zejména ve větru.

Přehrávač vyžaduje nainstalovaný flash player a aktivovaný javascript.

Pro začátek si vyjmenujeme, co pro rozdělání ohně potřebujeme. Protože se v různých kruzích používají pro stejné věci různé názvy, pokusím se v úvodu jaksi vydefinovat, co mám tím kterým slovem na mysli, a pak už to půjde samo.


Potřebujeme pochopitelně křesadlo (ocílku), křesací kámen, troud - tedy práchno, hubku nebo čerstvý uhlík pro zachycení jiskry, a podpal, snadno vznětlivou základní látku pro získání plamene. Někdy se pod pojmem troud skrývají obě poslední věci současně, někdy se nazývá troudem pouze zuhelnatělý prvek pro zachycení jiskry (tuhle terminologii použiju dál já), někdo označuje jako troud pouze tu vznětlivou a nakonec hořící část na podpal. Terminologie není zcela jasná, ale to není pro tento článek důležité.

Křesadlo (ocílka)

je předmět z uhlíkaté oceli, různého tvaru. Křesat se dá i některými starými noži, nerez samozřejmě nekřeše. Na tvaru a velikosti ani tak nezáleží, sám jsem jich ozkoušel několik, od žabičky na jeden prst po bezmála půlkilové hovádko, to je jen na vkusu, zálibě a osobní preferenci toho kterého soudruha.
Dnes už není problém křesadlo koupit řádově za stovku.

Křesací kámen

Jistě existuje více druhů kamenů, já osobně ale nejvíc preferuji pazourek z baltského pobřeží, nebo od La Manche. Mně se osvědčily tmavší odrůdy. Čím větší kámen, tím lépe, dá se potom dělit... Zejména na Anglickém pobřeží, za Doverem, se povalují skutečně velké valouny, výborné i na štípání do křesadlových zámků (jeden, původně o velikosti krabice od bot mám doma. Šutr, ne zámek...)
Důležité je, aby byl ten kámen štíplý, tedy měl alespoň jednu víceméně ostrou „křesací hranu". Opotřebovaná zkulacená hrana se dá celkem snadno naostřit.

Troud

Dá se použít hubka, vytvořená zuhelnatěním části choroše či podobného stromového parazita, nebo zuhelnatělý mech, přiznám se, že v tomto ohledu nemám víc praktických zkušeností. Když jsou čerstvé uhlíky v ohništi, lze je nastartovat vykřesanou jiskrou přímo do nich, ale to je případ spíš trvalejšího táboření na jednom místě.
Já pro zachycení jiskry používám zuhelnatělou látku - práchno, což už v „naší době" není existenciální problém, a ona ani ta spotřeba není kritická.
Tu zuhelnatělou látku vyrábím tak, že do plechové krabičky (docela dobrá je zaklapávací od energitu, nebo podobných cukrovinek co mají na benzinkách) nacpu látku, krabičku zavřu a hodím ji na nějaký čas do ohně. Látka musí být samozřejmě přírodního původu. Osvědčila se mi kombinace jemného a hrubého lnu, velmi dobré jsou také rifloviny. Krabičku v ohni nechávám odhadem 15-20 minut. Pak ji vytáhnu, otevřu... pokud je látka jen hnědá, je potřeba péct dál, až zcela zčerná a začne povolovat, avšak ne moc. Jak se začne sama rozpadat je to už přepečeno, a je potřeba začít zgruntu znova.
Klíčové je, jak zachytává jiskry. Pokud dopadající jiskra udělá okamžitě červený terč, a jemným fouknutím se šíří dál, je to stav, jak má být.
No a dále je potřeba něco, aby se zachycená jiskra mohla rozrůst v plamen, tedy něco snadno zápalného.
Já opět nejraději používám suchou slámu nebo seno, když je slamník, tak není problém, jinak nosím jeden, dva smotky sena sebou. Pro vyšší teplotu hoření podpalu já osobně přidávám trochu natrhané březové kůry, ale to spíše pro osobní pocit...
Výborné je pro rozdělání i suché ptačí hnízdo (pokud není plné prachu a exkrementů...), nebo suché jehličí. Uvádí se i další přírodní materiály, třeba jemné hobliny. Zase je to o tom vkusu.


Jak na to?

Připravíme si základ na podpal tak, že do smotku sena vložíme trochu hrubšího práchna (hubky), a uděláme si takovou kukaň s tím zuhelnatělým uprostřed.
No, a pak už nám zbývá vykřesat první jiskru.
Vláčným pohybem křísneme hranou křesadla o hranu kamene. Záleží, jak komu křešou ruce, tedy jestli mu při křesání padají jiskry spíš dolů pod kámen, nebo vylétají nahoru.
Podle toho dáváme jemný troud buď na kámen, anebo křešeme přímo těsně nad celým zápalným smotkem. Mě osobně létají jiskry spíše nahoru, takže pokládám kousek troudu na kámen, a jiskru v něm zachycenou ještě na kameni rozfoukám, a vložím do celého smotku. Pak rozfoukám celý smotek, a jak vyšlehnou plameny, je vyhráto (hlavně plamínky v zápalu boje nesfouknout).

Ostatně... obrázek je lepší než sto slov, a o videu to platí trojnásob. Tak se na ně podívejte.

print Formát pro tisk

Komentáře


, křesání odpovědět

Ahoj křesadláci, dneska jsem si udělal pazourek ze starýho pilníku. Zakalil jsem nkřesací stranu na maximum, vynechal jsem olej a na schlazení použil vodu. Jo křeše to.
Postup : vykoval jsem v práci pomocí autogenu a kladiva starej kulatej pilník do hranolu a ten upravil do požadovanýho tvaru, aby se dobře držel. "vypadá to jako boxer", Spodní část jsem ohřál do žluta a pak to práskl do studený vody a míchal s tim jak šílenej. Tvrdost super. Potom jsem použil rozbrušovačku a leštící kotouč a do vysokýho lesku vyleštil křesací stranu i boky
Práchno mam z plechový krabičky od psích "bonbónů" do kterýho jsem vrazil přeloženou, poskládanou a následně rozřezanou starší blůzu od montérek. Celý jsem to obtáhl vázacím drátem a večer to pověsil "na tom drátu" do kotle na tuhý paliva, "přímo do toho žhavýho" Nechal vychladnout a chytá nádherně.
Kámen jsem nějak neřešil, mam tu křemen od cesty, kterej jsme rozbil kladivem. Nekřeše nijak super, ale dá se to po pár desítkách křísnutích rozjet.

Všem příznivcům a nadšencům kteří milují oheň, ale hlavně cestu jak k němu přijít dnes již nekonvenčními prostředky, přeju vše nejlepší a lidičky ať se Vám daří. ;-)

, Troud odpovědět

Mě osobně se osvědčilo jako "troud " chmýří z orobince ("doutníky!) najde se suché i za deště...vždy sebou nosím kousek "doutníku"...

, křesadlo a co k tomu odpovědět

Náhodou jsemse zde ocitla. Dle učených návodů asi nemám křesadlo, ale mám ocílku a kus plechu. Místo troudu stačí kousíček papírového kapesníčku a je zapáleno. Asi tím pobouřím ctitele historických postupů, ale až budete potřebovat oheň, ještě rádi vytáhnete papírový kapesníček z TESCA

21

icon odpověděl(a)

Pokud bychom se nechtěli držet historických postupů, pak jednoznačně doporučuji na "survival" zapálení ohně v přírodě Firesteel - například viz zde: www.noze-nuz.com/recenze/firesteel/firesteely...

, Troud odpovědět

Ahoj, ja mam zkusenosti s jednodussi vyrobou troudu. Kdyz jsme kresali na taborech slavnostni ohne, tak jsme troud delali tak, ze jsme vzali prouzek latky, ten povesili na klacik a nasledne odspodu zapalili a drzeli tak, aby co nejrychleji cely chytl. Kdyz zacal spodni konec popelnatet a belat, tak jsme to hodili do esusu a udusili, tot vse. Prijde mi to jednodussi a hlavne kratsi, hodne zdaru

, Test odpovědět

Takze sme sa prave vratili zo zimneho vandru a la tridsiatka a som sklamany, cakal som zapalenie ohna ako vacsi problem, ale tento clanok a celosezonny trening kresania sa ukazal ako prospesny. Je pravda, ze ako prachno sme pouzili dutnak a od neho odpalili spominaneho hniezdo s trochou brezovej kory, ale bolo to nesktutocne rychle, doslova do minuty sme mali ohen zalozeny.

Takze potvrdzujem, seriozne tento navod funguje, aj ked si zrejme kady najde tu svoju cesticku, ako to este zefektivnit. Ja som to musel riesit dutnakom, kedze prachno som urobil nekvalitne. Nabuduce planujem skusit aj dalsie tuto spominane veci.

A este si zatlieskam...
12

, ocílka odpovědět

Důležité je taky z jakého materiálu je ocílka.Viděl jsem některé které křesali,ale nepodpálili,protože měli studenou jiskru.Jiskra by měla na ruce pálit.Časem a zkoumáním jsem nakonec došel k poznání,že nejlepší ocílky jsou ze svářkové oceli,kde je tvrdý materiál na křesací straně.Tím že jde o svářkovou ocel můžu kalit při hodně vysoké teplotě a docílit vysoké tvrdosti bez toho aby na křesadle vznikli trhlinky,což se dříve občas stalo a křesadlo pak žralo pazourek.
Při koupi křesadla je dobré si ho nechat předvést.Hlavně když kupující nemá s křesáním zkušenosti.
Moc pěkná ukázka.

, něco zápalného odpovědět

Zdravím. Mě se jako mezistupeň mezi práchnem a slámou či senem osvědčil kousek rozcupovaného, načechraného konopného lana nebo instalatérského česání. Chytá to téměř okamžitě.

, Výroba troudu odpovědět

Jenom drobná poznámka k výrobě troudu, jako dobrá kontrola při "zapékání" látky je možné udělat do vrchu plechovky dírku, až přestane unikat "pára"(která mimochodem dobře hoří, je to v podstatě svítiplyn/koksárenský plyn) máš hotovo. Dírka taky zabrání případnému zahoření či výbuch obsahu.

icon odpověděl(a)

hmm, a máš to tak sám ozkoušený a funguje ti to, nebo je to poznatek opsaný článků, kde se tato informace dokola opakuje?
Já jsem to totiž s tou dírkou do plechovky zkoušel od začátku, a nemám s tím dobré zkušenosti. Několikrát se mi stalo, že plamínek na víčku dohořel, vytáhl jsem plechovku, bylo to upečeno málo. Hodil jsem ji zpátky, vytáhl po minutě-dvou, a bylo pokaženo. Zdá se mi, že s dírkou je to mnohem citlivější na správný "tajming", a naopak, že k přepálení obsahu, možná že díky zahoření dovnitř, dojde daleko častěji.
Když teď používám krabičku tak jak je, nemám s časováním problém. Pět minut sem-tam nic neřeší... Žádný výbuch se mi nikdy nekonal, ony ty krabičky zas tak moc netěsní...
Jak jsem psal, používám placaté krabičky od energitů, které jsou tak akorát velké, skladné a dobře mi fungují.
Možná že s jinou velikostí, plechem, spalovaným materiálem a co já vím čím ta výroba bude fungovat jinak. Mě i dalším lidem to funguje jak píšu výborně, tak nemám potřebu experimentovat dál.
Ale bylo by škoda ustrnout. Proto jsem psal že mě zajímají i praktické zkušenosti ostatních. Jakej matroš na práchno jsi použil, jakou velikost plechovky, jaký otvor, jaký čas, kam to umisťuješ do ohně?

odpověděl(a)

Zdar, matroš byl stará na pásky nastříhaná lněná utěrka nacapná do takové té silnější kulaté plechovky od dropsů(něco na tenhle způsob, ale plošší img ) bylo to srolované tak, aby to nebylo uplně natěsno, kvůli tomu aby materiál zespoda neizoloval ten vršek a aby mohl volně unikat plyn. Ad oheň, dělal sem to na menším ze tří stran kameny uzavřeném ohništi, kde sem topil rozpůlenými větvičkami a třískami( přece kvůli troše troudu nespálím půlku lesa :-D ). Dírka v plechu byla dělaná průbojníkem o tloušťce 2mm, čas do ukončení vývinu plynu byl cca 15 minut(přičemž mě se teda unikající plyn nezapálil, protože neměl od čeho, plameny z ohně unikaly jenom jedním směrem). Fotky výsledku žel neposkytnu, zapoměl sem komplet váček s troudem, křesadlem a kamenem loni na Grunwaldu. Nicméně to plánuju zkusit znova, ale tentokrát s bavlněnou šňůrou.

icon , - odpovědět

Budu rád, když přímo sem hodíte další zkušenosti. Dík.