Aktuální výročí: 3. květen - 23. srpen 1645 – Lennart Torstenson marně obléhá Brno, jehož obraně velí Louis Raduit de Souches

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Osobnosti

Jindřich Matyáš Thurn

(* 24. února 1567 na hradě v Lipnici – + 26. ledna 1640)

Thurn Hrabě Jindřich Matyáš Thurn byl jedna z vůdčích osobností českého stavovského povstání. Po smrti svého otce byl dán na výchovu ke svému strýci Janu Ambroži, ten byl horlivým katolíkem a sídlil v Kraňsku. To byl jeden z důvodů proč se Thurn nikdy nenaučil pořádně česky. I přes katolickou výchovu zůstal Thurn po celý život horlivým protestantem.

Mladý Thurn sloužil císařské kanceláři jako velvyslanec a v diplomatických službách navštívil Istanbul, Sýrii, Egypt a Jeruzalém. Počínaje rokem 1592 nastoupil dráhu u vojska a odešel s císařskou armádou bojovat proti Turkům. Zde si vydobyl vážené místo plukovníka a Válečného rady, od císaře také získal za statečnost v boji proti Turkům purkrabství Karlštejn. Sňatkem také získal poměrně velké území ležící v dnešním Chorvatsku. V severních Čechách si pořídil v roce 1605 panství Veliš, a stal se tak členem českého panského stavu. V roce 1609 se zapojil do boje o vydání majestátu na náboženskou svobodu. Jen dva roky po té se opět postavil do čela armády, tentokráte sestavené českými stavy proti pasovskému vojsku arcibiskupa Leopolda.

Ve službě pro krále Matyáše získal další statky, pak ale měla nastat krušná doba. V roce 1617 odmítl uznat nástupnictví Ferdinanda II. na český trůn a byl mu proto odebrán titul Karlštejnského purkrabího, jeho nenávist k habsburskému domu se prohlubovala. Čeští stavové v Thurnovi viděli velkého obránce protestantské kauzy, a proto mu udělili titul evangelického defensora. Po bouřlivých událostech v Čechách a uzavírání evangelických kostelů, byl právě Thurn jedním z hlavních mluvčích na stavovském sjezdu, který 23. května vyústil až ve svržení přítomných místodržících Viléma Slavatu z Chlumu a Jaroslava Bořitu z Martinic. Událost, která vešla do dějin jako druhá pražská defenestrace ( i když fakticky byla třetí), odstartovala české stavovské povstání a s ním i třicetiletou válku.

Stavové využili Thurnových válečných zkušeností a postavili ho do čela stavovské armády, se kterou se pak dostal dvakrát až k branám Vídně. Jednou 6. června a podruhé 26. listopadu 1619.

Hlavním bojištěm však pro Thurna byly jižní Čechy, kde dobyl Český Krumlov nad Buquoyem. Přesto však Thurn nikdy nebyl v čele stavovského vojska. Byl předběhnut oblíbencem Ferdinanda Falckého, Kristiánem Anhaltem, a vrchním velitelem se stal až 1. května 1620. Po prohrané bitvě na Bílé hoře uprchl před trestem z Čech, a ztratil zde všechny svoje statky. To však tohoto velkého muže nemohlo zastavit. Nakrátko se sice roku 1621 snažil s císařem dohodnout příměří a odpuštění výměnou za svoje služby, sám ale věděl, že císař jeho kapitulaci nepřijme. Od té doby byl hrabě Jindřich Matyáš Thurn všude tam, kde se bojovalo proti Habsburkům. Na chvíli bojoval ve službě sedmihradského pána Bethlena, a dokonce byl nakrátko i ve službách benátských, nakonec se však přidal ke švédské armádě, kde získal hodnost poručíka-generála a byl ve styku s předními představiteli protihabsburského tábora. Jako jeden z velitelů brigády se účastnil bitvy u Breitenfeldu a Lützenu. Mezi těmito válečnými událostmi krátce navštívil Čechy obsazené saskými vojsky, a spolu s mnoha dalšími českými emigranty se pokoušel obnovit stavovskou vládu.

Byl dokonce jedním z těch, kteří se pokusili přemluvit Valdštejna, aby přešel do protihabsburského tábora. Roku 1633 se Thurn v čele 8000 mužů dostal do kontaktu s Valdštejnovým vojskem poblíž Stínavy a po krátké šarvátce byl zajat. Valdštejn je však posléze propustil. Thurn, i když stále zůstával slavnou a vlivnou figurou v protihabsburském boji, se odebral na nové rodinné statky v dnešním Estonsku, a přímo do dění již nezasahoval.

Zde na zámku Pernava, dne 26. ledna 1640 v požehnaném věku 73 let, vydechl naposledy.

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.