Aktuální výročí: 25. září 1630 – zemřel Ambrogio Spinola Doria, markýz de los Balbases

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Recenze

Koldinská, Marie. Každodennost renesančního aristokrata.

SoučasnostDějinám každodennosti byla dříve upírána pozornost, nebyly považovány za stěžejní obsah lidské historie, ze zájmu historiků byly vytlačovány dějinami politickými a hospodářskými. Marie Koldinská se svou knihou „Každodennost renesančního aristokrata“ snaží dokázat, že dějiny každodennosti, jsou důležitější, než jak bylo dříve chápáno, a také přinejmenším stejně tak zajímavé, ne-li zajímavější než látky, kterým se historikové věnovali po staletí.



Kniha Marie Koldinské zaujme už na první pohled. Obsahuje mnoho barevných i černobílých vyobrazení, jejichž seznam je obsažen ke konci knihy. Je přehledně členěna do devíti kapitol, z nichž každá je v podstatě samostatnou prací, týkající se jiné oblasti popisované látky, tedy každodennosti renesančního aristokrata. Každá kapitola začíná dobovým citátem vybraného šlechtice. Kniha obsahuje rovněž podrobný poznámkový aparát, výběr z pramenů a literatury a rejstřík osob a zeměpisných vyobrazení, což ocení zejména čtenáři, kteří se tématem a dobou dříve nezabývali.

Kapitolu první lze chápat jako úvod, ve kterém se autorka snaží navodit atmosféru knihy tak, že popisuje, jak si sami šlechtici psali své paměti, „deníky“ a životopisy, proč to pro ně bylo tak důležité, a také co v takových pamětech mohou historici nalézt. Také zdůrazňuje dřívější opomíjení dějin každodennosti a jejich důležitost pro chápání raně novověkého člověka.

Kariéra. Tak nazvala Marie Koldinská kapitolu druhou, ve které se zabývá uplatněním raně novověkého šlechtice. Poukazuje na důležitost výchovy a prostředí v dětství, rodové zájmy a tradice, vliv kavalírských cest na osobnost mladého šlechtice-a také názory starších příslušníků rodu na ně. Raně novověký šlechtic mohl podle Koldinské přijmout úřad u panovnického dvora, což znamenalo nepřítomnost v rodovém sídle, nebo zůstat na venkově a začít třeba podnikat. Někteří šlechtičtí synové byli také vyvoleni pro duchovní kariéru. V neposlední řadě Marie Koldinská připomíná, že „opuštěné“ šlechtičny, které jejich manželé ponechali doma, aby se mohli věnovat úřadům u dvora, si také prožívaly své každodenní problémy v domácnostech. Šlechtic, který se rozhodl pro kariéru u panovnického dvora, měl sice větší politický vliv a prestiž, avšak důsledkem zadlužování panovníka trpěl většinou nedostatkem finančních prostředků. Tato kapitola dále postihuje rozdíly mezi nižší a vyšší šlechtou, přičemž se autorka snažila poukázat na výjimky ze stavu nižší šlechty, které se nesnažily o politický vzestup. Dále připomíná existenci příruček „dokonalého aristokrata“.

Třetí kapitola nese název Rodinný život. Rodinný život autorka hledá v denících a mezi řádky korespondence českých pánů. Upozorňuje zde na to, že ač si čeští aristokraté tyto záznamy psali, náhled do jejich soukromí měl své meze. Dále se dozvídáme, jaké měli šlechtici motivace pro sňatek, byla-li manželství uzavřená z lásky běžná či výjimky, jak si mohli sňatkem polepšit apod. Marie Koldinská dále pokračuje popisem těhotenství a úskalí s tím spojenými, problémem neplodnosti – a vymírání rodu (např. Rožmberků), potraty nebo císařskými řezy. Zdůrazňuje rituál křtin a jeho chápání raně novověkými člověkem. Dítě bylo důležité pokřtít, aby se jeho duše-pokud předčasně zemřelo-dostala do nebe. Možná dnešního člověka překvapí některé dobové rituály, které dnes již neznáme, tehdy ale měly svůj význam. Zajímavý je také pohled na děti a jejich výchova. Chápání dětství společností. A když mladý šlechtic dospěl, jaký vliv na něj měla rodina a tradice, třeba s ohledem na náboženství nebo zkušenost kavalírských cest, také však volba vhodné manželky. Marie Koldinská rozlišuje „normální“ společnost, nebo-li ty, kteří dodržovali společenské rituály, a naproti tomu ty, kteří se tomu vymykali. V knize se také dozvíte, jak byly tyto výjimky chápány společností.

V následující kapitole, nazvané páni a poddaní autorka přibližuje, jaký vliv páni na své poddané měli a jak si s nimi uměli poradit v případě neposlušnosti. Z pramenů vybrala různé požadavky pánů na výběr služebnictva a nároky na poddané, které se snad lišili pán od pána. Zabývá se také problémem kriminality poddaných (např. pytláctvím), charitou a chudými. Co dělali šlechtici ve svém voleném čase? Na tento dotaz autorka odpovídá také. Klade do protikladu bohaté možnosti pánů a stereotypní život šlechtičen.

Podoby humoru raně novověkého člověka se také velmi výrazně lišily od toho, jak je chápeme dnes, ale ne ve všem. I my se smějeme fyzickým nedostatkům nebo stáří. V novověkém humoru se však skrývali i například odpor k cizincům či módním výstřelkům. Tak jako každá doba karikuje sama sebe, tak také novověká epocha není výjimkou.

Erotika a sex, jak už bylo naznačeno, nepatřila k tématům často skloňovaným a ve společnosti příliš rozebíraným. Čeští páni byli v řeči oproti cizincům z Itálie či Francie velmi diskrétní. Překvapovali je cizinci, zejména muslimové, a sexuální „úchylky“ byly také tvrdě odsuzovány společností. Autorka však netvrdí, že byli vzory věrnosti a oddanosti – to rozhodně ne! Akorát se tím příliš nechlubili, ani ve svých osobních denících. Vybírá zejména ukázky z důvěrné manželské korespondence.

Strach byl také vnímán jinak než dnes. Zatímco my se dnes bojíme ptačí chřipky, v novověku se báli moru. Strach z války, nemocí, hladu, smrti, stáří, všeho nevysvětlitelného – to asi vnímáme i dnes. Ale většina z nás už nevěří v ďábly, čarodějnice, a kdo by se bál hysterických žen, snad kromě jejich manželů!

Velmi ožehavé téma této doby bylo náboženství. V kapitole nazvané religiozita načrtává autorka postoj českých aristokratů k různým typům křesťanství-a také jejich hodnocení konverze. Zabývá se také rituály, které jsou s náboženstvím spojeny a projevy, které my už dnes nezažíváme-jako např. průvody flagelantů.

Umírání a smrt také patřila ke každodennímu životu aristokracie. Stejně jako dnes. Jak se s ním čeští šlechtici vyrovnávali? Autorka zde zdůrazňuje rituál „dobré smrti“, a odsouzení jeho porušení. Duše se nedostala do nebe, pokud se katolík nevyzpovídal. Proto se každý snažil tento rituál naplnit, a jeho porušení bylo velmi krutě trestáno. Stejně jako my dnes, se také museli srovnávat se smrtí předčasnou, smrtí svých manželek, dětí, blízkých. Možná to vnímali smířlivěji než my dnes, útěchou jim byla víra, a vědomí, že tak se to mělo stát.

Marii Koldinské se velmi dobře povedlo ztvárnit chápání světa člověka raného novověku, jeho odlišnosti od cizinců, ve všech oblastech, od chápání erotiky, až po konfesijní dogmata a toleranci. Tím, že se snažila popsat zaběhlé rituály a tradice této společnosti v podstatě zobrazila atmosféru doby, kterou my dnes stěží můžeme chápat stejně. Samozřejmě, jak sama autorka vyznává v doslovu, nemohla zmapovat úplně všechny oblasti každodennosti, v knize jsou pouze ty nejpodstatnější, ty, které si zvolila.

Závěrem musím dodat, že kniha je velmi čtivá, názorná a přesvědčivá a je škoda, že knih o každodennosti a běžném životě lidí nevychází více, protože každodennost může být klíčem k pochopení motivů některých „důležitých“ politických činů.

Koldinská, Marie. Každodennost renesančního aristokrata.
1.vyd.,Praha:Paseka, 2001, s. 270, ISBN 80-7185-364-X

Lenka Matějová

print Formát pro tisk