Aktuální výročí: 3. květen - 23. srpen 1645 – Lennart Torstenson marně obléhá Brno, jehož obraně velí Louis Raduit de Souches

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Návody, výkresy, Reálie doby

Nový prapor Mortaigne regimentu – Jak byl vyroben?

SoučasnostUž od minulé sezóny byl náš stávající prapor již notně opotřebovaný: roztrhaný, několikrát vyspravovaný a znovu roztrhaný, dírky propálené od střelného prachu. Prapor, který se poprvé objevil nad našimi hlavami už v roce 2001, byl potřeba nahradit. Nahradit důstojným následovníkem, který by byl co nejblíže historickému originálu.

Původní prapor svými rozměry 160x160cm, zpracováním i materiálem patřil mezi ty, které se přiblížily historickým předlohám, na rozdíl od mnoha příliš divadelních kusů, které lze na našich bojištích spatřit. I přesto však už přestával vyhovovat našim představám a novým zjištěným informacím jak by měl takový prapor vypadat. Na vzhledu samotném (tj. čtyři modré plameny na bílém poli) jsme nechtěli nic měnit, protože tento prapor nás provází už od našeho vzniku, jsme na něj hrdí a jasně znamená, že pod tím to praporem bojují lidé z Mortaigne regimentu se svými přáteli a dalšími regimenty, kteří s námi vyráží do bitevního pole.

Jako základní inspirace pro náš nový prapor, posloužil švédský pěchotní prapor, který je možno vidět v Stockholmském Armé-museum, a který se podobá tomu našemu. (Obr. 1.) Švédské pěchotní prapory zhruba od roku 1620 byli zhotovené z tafetty (či taftu: hedvábí o šířce asi 1m) především technikou intarzie (tzn. V tomto případě sešití látky hranu na hranu na jednovrstvém praporu), případně kombinací intarzie a malby. Velké stejnobarevné plochy byly zhotoveny tak, že nejdříve obarvili celé pruhy v celku. Potom je rozstříhali a sešili. Na praporu z Armé-musea byli vidět i přišité nadstavované malé kousky tak jak bylo šetřeno materiálem. Na složité a jemné ornamentální či figurální motivy byla použitá technika malování.(pozn. 1) Reálné přiblížení k této technice jsme však vyhodnotili jako příliš náročné a pracné oproti jednodušší variantě s malováním na hedvábí. Přibližná délka švů by dosahovala 40 metrů, což je pro ruční šití příliš. Strojní šití jsme zavrhli, protože moderní šicí stroj neumožňuje napodobit historický typ švů. V tomto případě tedy vyhrála praktická stránka věci nad historickou přesností.

Obr.1. Švédský pěchotní prapor z Armé-musea Obr.2 Vypnutí hedvábí Obr.3 Nakrelení předlohy Obr.4 Malování první vrstvy

Prapor tak měl být vyroben z dvou pruhů taffety sešitých dohromady. Vzhledem k pracovnímu prostoru jsme se rozhodli, že bude malovaný barvami nejdřív oba pruhy každý zvlášť a potom se sešije dohromady. Zde jsme vědomě vybrali moderní barvy na hedvábí a v podstatě současný postup barvení jen v trochu větším měřítku. (pozn. 2) Proto jsem vyrobil velký rám k napnutí pruhu hedvábí. Ustřižený 230 cm pruh hedvábí se po zhruba 3cm, přistehoval k rámu a vypnul.(obr. 2.) Dále bylo třeba nakreslit v měřítku jeden zvlněný pruh a poté ho překreslit fantomovou tužkou na vypnuté hedvábí. (obr. 3.) A potom předkreslené linie obtáhnout konturovací gutou tak aby přechody mezi barvami byli ostré a aby se barva nerozpíjela tak kam nemá. Výhodou bylo, že „stačilo“ na bílé hedvábí nakreslit jen modré zvlněné klíny. Důležité bylo postupovat v jednom směru a dávkovat rovnoměrně množství barvy, protože jinak by docházelo ke vzniku map a byly by viditelné tahy štětcem. (obr. 4.) Omezení vzniku map jsme také podpořili použitím tzv. retardéru – přípravku prodlužujícím schnutí barvy. Po zaschnutí barvy se nanesla ještě druhá vrstva barvy, která výrazně sjednotila vzhled barvené plochy. (obr. 5.)

Pokračovali jsme tak, že sejmuté pruhy hedvábí z rámů jsme namočili do vlažné vody s přídavkem saponátu - tím se vymyla konturovací guta a hranice mezi barvami jsou tak pěkně ostré. (obr. 6.) Po proschnutí bylo třeba barvu přežehlením zafixovat. (obr. 7.) No a nezbývalo nic jiného než prapor sešít a zhotovit tunýlek, kterým bude přichycen k žerdi. Žerď samotná je vyrobená z jasanového dřeva a je dlouhá 3m a z průměru 3,5cm u botky se ke špičce zužuje na průměr 2,5cm. Prapor se nasunul na žerď a po celé délce byl přibit připínáčky, které se velmi podobají těm historickým. Nakonec se osadila špička vyrobená z mosazi a připevnili se zlaté šnůry zakončené střapci. A prapor byl hotov! Svůj bojový křest si odbyl v Grolle v Holandsku. (obr. 8.) Doufám, že tento článek bude inspirací pro další, kteří by chtěli mít autentičtější prapor. Budu rád, když se potom i se svými zkušenostmi podělíte a spolu tak přispějeme k dalšímu pokroku na třicítkové scéně.

Obr.5 Po nanesení druhé vrstvy Obr.6 Vymývání guty Obr.7 Prosychání pruhu hedvábí Obr.8 Premiéra nového praporu

pozn. 1 Další detaily o různých druzích použitých hedvábí a technik naleznete v knize – sborníku článků: In Hoc Signo Vinces, editoři: Fred Sandstedt, Lena Engquist Sandstedt, Martin Skoog a Karin Tetteris, Halmstad, 2006

pozn. 2 Vzhledem k ceně barev (nakonec jsme spotřebovali 9 ks 67ml balení) a jejich odstínu byla vybrána zažehlovací barva od americké firmy Jacquard řady Dye na flow, v kombinaci s retardérem od firmy Marabu. Dále bylo třeba transparentní kontury Pébeo. Pro přenos motivu byla použita fantomová tužka Javana – po styku s vodou fialová čára sama zmizí.

print Formát pro tisk

Komentáře

Nemáte oprávnění přidávat příspěvky.

Uživatelské jméno
Heslo
  

Ztracené heslo >


, prapor odpovědět

Článek je napsán zajímavě. Ale pouze by mě zajímalo, jak jste došli k tomu, že strojové šití nebude odpovídat ručnímu šití? Vždyť tehdejší švadleny a krejčí po těch stovkách a tisících stehů již měli ten steh tak naučený, že byl jeden jak druhý. A to je i u stroje. Zajímalo by mě, jestli by jste byli bezpečně schopni od sebe rozpoznat strojní a ruční steh kdyby byly vedle sebe.
Za další se divim tomu, že teda zavrhnete strojový steh jako nedobový, ale v další části přiznáte, že jste barvili vpodstatě současnou technikou a současnými barvami. Tak to je trochu brozpor ne? Na jednu stranu se snažíte být co nejvíc reální a na druhou to takhle obcházíte.
No výsledek špatně nevypadá, ale když chcete něco dělat reálně, tak celkově a ne napůl.
Hodně úspěchů při dalšim experimentování.

icon odpověděl(a)

Vážený anonyme,
lépe by se nám jistě fakticky komunikovalo, kdybychom věděli i my, kdo se ptá, ale myslím že za rozsah Vašeho příspěvku si zasloužíte adekvátní odpověď.
jak jste došli k tomu, že strojové šití nebude odpovídat ručnímu šití? Na otázku může být odpověď vcelku jednoduchá, ale i celkem rozvinutá. Nejjednodušší odpověď by mohla být třeba ta, že o tom psal už před několika lety "někdo 1 " tady: www.livinghistory.cz/node/8 Já sám se však s jednoduchými odpověďmi málokdy spokojím. Mimo toho, že strojně se šije vícero (nejčastěji dvěma) nitěmi, a že ruční šití dělá jiný vzor na líci a na rubu, je tu ještě jeden, často opomíjený ale o to důležitější, a často viditelnější faktor. Tím je technologie (postup) sešívání dílů, kterou při strojním šití často není možné udělat shodně jako při šití ručním. A u praporů je to právě tento případ. Kusy, které jsem já viděl jsou k sobě sešívané skrytým "neviditelným" stehem, podobným prádlovému stehu. Kdy výsledkem je jakýsi tunýlek, u kterého ale nejsou viditelné vnější rovnoběžné stehy. Nemám představu, jak by se stejného výsledného vzhledu dalo docílit strojním šitím. Z toho plyne odpověď na další otázku:
Zajímalo by mě, jestli by jste byli bezpečně schopni od sebe rozpoznat strojní a ruční steh kdyby byly vedle sebe. - Ano, v tomto případě s velkou dávkou určitosti ano. U běžného "rovného" šití se to dá rovněž celkem snadno rozpoznat pohledem na obě strany švu, jak jsem psal výše.
To, že švadleny a krejčí, zvyklí šít ručně dokázali (a dokážou) udělat švy velice pravidelné a v řadě případů i jemnější než dnešní šicí stroj nerozporuji.

K Vámi zmiňovanému rozporu: Za další se divim tomu, že teda zavrhnete strojový steh jako nedobový, ale v další části přiznáte, že jste barvili vpodstatě současnou technikou a současnými barvami
Troufám si říct, že když si celý článek přečtete znovu, a zamyslíte se nad jeho sdělením jako celkem, výsledek Vám vyplyne sám.

icon odpověděl(a)

Pokud ne, je tomu z našeho pohledu zhruba takto, a netýká se to jen praporu:
V oblastech, ke kterým máme dostatek informací, znalostí, vědomostí a zkušeností, se snažíme "předmět" (jakýkoli předmět) pro ukázky reprodukovat maximálně věrně. Pokud ale pro určitou oblast nemáme dostatečné informace, a usoudíme-li, že není možné je v reálně dostupné době získat, musíme se zcela logicky spokojit s náhradou. Ovšem v tom případě rozhodně netvrdíme o daném předmětu že je to "replika", "autentický předmět", "historicky věrný" a podobně, a stavíme se k němu rezervovaně, s vědomím značné nedokonalosti a dočasnosti. Když si tedy článek znovu přečtete, věřím tomu, že zcela jistě nenaleznete označení, že by tento prapor (ačkoli je o třídu lepší než předchozí prapor) byl vydáván za historicky věrný, autentický, nebo repliku.
Ano, z důvodu, že momentálně spolehlivě neznáme jaká konkrétní barviva byla používána a jakým způsobem byla fixována, ale současně jsme potřebovali nahradit starý zasloužilý prapor, jsme se rozhodli udělat přiznaný kompromis ve formě "mezitypu", který nebude udělán autentickou technikou, ale některé části si autentickou technikou vyzkoušíme. Autentická technika (kromě barvy) je v článku ostatně popsána.
Domnívám se, že pokud je veřejně přiznáno a popsáno, jak byl předmět zhotoven a proč, že to není nic proti ničemu.
Přesto, a právě proto věřím tomu, že informace v článku shrnuté snad poslouží dalším realizátorům k tomu, aby jejich výtvory byly ještě lepší a autentičtější, což byl ostatně ten účel. (BTW, v tuto chvíli už je u mne připraven nový kus odpovídající hedvábné taffety, čekající na informace, které nás posunou dál, abychom mohli náš další prapor udělat lepší a historicky věrnější.)

A mimochodem, přeji všem hezké svátky.