Aktuální výročí: 24. listopadu 1643 – bitva u Tuttlingen. Mezi vítězným císařským vojskem, které vedl Franc z Mercy a Francouzi pod vedením Rantzau

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Recenze

Osprey - Pike and Shot Tactics 1590 - 1660

Současnost Je to již nějaký čas, kdy je k mání nový díl série Osprey publishing s názvem Pike and Shot Tactics 1590 - 1660. Jak již z názvu vyplývá, tématem publikace je taktika v jednom z vojensko-historicky nejzajímavějších období, pro které se vžil v anglicky mluvících zemích termín Military revolution. Toto období zahrnuje jak třicetiletou válku, tak další západoevropské konflikty, které ji těsně předcházely. Pro nás je toto téma doslova vlajkovou lodí, a proto nám toto dílo nemohlo ujít.

           

obrázek z OSPREY Publishing

 Obálka knihy - obrázek z http://www.ospreypublishing.com/

  Autorem nového dílu série Elite s pořadovým číslem 179 je britský historik Keith Roberts. (Narodil se roku 1955 a roku 1977 úspěšně zakončil studium historie na Universitě v Leicesteru. Nyní je zaměstnán v soukromém bankovním sektoru). Keith Roberts nemá v Osprey publishing příliš rozsáhlé portfolio, kromě výborné práce Matchlock Musketeer (dostupné i v českém jazyce jako Angličtí mušketýři 1588 - 1688) stojí za zmínku ještě Campaign 116: First Newbury 1643, a Elite 25: Soldiers of the English Civil War (1). Jinak je ale Keith Roberts uznávaným odborníkem na Anglickou občanskou válku a na toto téma napsal mnoho nejrůznějších článků i knih.

Pike and Shot Tactics ilustroval Adam Hook, který se specializuje na detailní, historicky přesné obrazové rekonstrukce. Pro Osprey publishing také ilustroval několik dílů zabývajících se aztéckými válečníky v 16. století, starověkými řeckými bojovníky, americkou občanskou válkou a mnoha tematicky různorodými díly série Fortress. Krom vydavatelství Osprey jeho ilustrace a výtvarné práce můžeme vidět i v mnoha publikacích po celém světě. Obrázky v knize jsou velmi působivé a čtenáři umožňují detailní realistický pohled na bitevní praxi.

             Keith Roberts začíná svůj výklad rozsáhlým a obecným úvodem do problematiky pěchotní taktiky a stádia jejího vývoje na konci 16. století. Před čtenáře předkládá důležité prvky ve vývoji armád a popisuje zrod soudobého erudovaného pohledu na nutnost reformy vojenské taktiky, která přímo navazovala na válkami protkaný počátek 16. století. Zdůrazňuje důležitou roli Spojených nizozemských provincií a jejich vůdce Mořice Oranžského. Podtrhuje i míru inspirace, kterou Mořic nabyl studiem antických autorů. Dále se pak věnuje návaznostem jednotlivých taktických škol, a plynule tak popisuje zrod nizozemské taktiky, její přerod a další reformu v taktiku švédskou, a dále ve vývoj taktiky německé, která je společným průsečíkem předchozích taktických systémů. Dává do souvislostí vývoj taktiky i prostřednictvím historických válečných událostí. Výklad je však velmi stručný a na tomto místě je snad nejvíce cítit snaha čtenáře rychle dostat do obrazu, čímž trpí celkové vyznění. Informační hodnota je však i přesto obrovská, což dokazují i navazující části o bojové roli jezdectva a pěchoty, které velmi střízlivým a realistickým způsobem vysvětlují samotnou podobu boje pěchoty i jezdectva, od důležitosti střelby až po boj muže proti muži. Čtenář se zde důkladněji seznamuje s metodou na které Roberts vystavěl svůj výklad, a tou je analýza dobových vojenských děl. Jak teoretických, tak i psaných rukou zkušených válečníků, jakým byl například pozdější skotský generál James Turner. Z mnoha z nich také Roberts uvádí rozsáhlé citace, které dotvářejí atmosféru tohoto díla.

            Po rozsáhlém úvodu následuje popis jednotlivých armád, respektive jejich taktik. Roberts se pouští do krátkého popisu španělské armády, který však může na čtenáře působit stručně a ve výkladu je ponecháno několik mezer. Větší prostor je věnován armádě Spojených nizozemských provincií, a armádním reformám prosazovaných Mořicem Oranžským a jeho spolupracovníky. Je zde možné se dočíst jak o novátorském systému střelby, tak o pokrokovém přístupu k taktice i organizaci. Čtenář je seznamován s metodou nasazení pěchotních a částečně i jízdních útvarů do boje. Po armádě nizozemské nastává přechod ke třicetileté válce, a hlavně k popisu švédské taktiky a organizace. Středobodem je vývoj a taktické nasazení proslavené Švédské brigády, a její působení v boji. Hlavní roli hraje ve výkladu pěchota, ale jsou zde i pasáže popisující švédské dělostřelectvo a jezdectvo. Mimo jiné je tu také v krátkosti načrtnuta odpověď císařské armády na úspěšnou švédskou taktiku brigád. Keith Roberts se však velmi rychle přesunuje k dalšímu tématu, kterým je Anglická občanská válka, respektive různé taktiky, které se během ní postupně střídají a jsou v zásadě přejímány z kontinentu a opakují tak i kontinentální vývoj v menším měřítku. Těžiště taktického vývoje je tak až nápadně přeneseno z kontinentu na bojiště v Anglii jakými byl Edgehill či Marston Moor.

Roberts tak opomíjí další vývoj taktiky během třicetileté války, kterými byla Německá taktika, ke které se uchýlily prakticky všechny kontinentální armády. Tento systém, který v sobě spojuje jak nizozemské reformy (způsob řazení pěchoty, souhra taktických útvarů) a švédské novinky (salva ze dvou a tří řad), tak vlivy které se do taktiky prolínají z konzervativních katolických armád. Roberts se sice o téma taktiky v druhé polovině třicetileté války několikrát ve své knize lehce otře, nevěnuje mu však takový prostor (jak textový, tak myšlenkový), který by si zasloužil.

Obecně lze říci, že popis jednotlivých taktik je dle formátu strohý a omezuje se na popis nejzákladnějších taktických prvků, např. systému střelby, systému nasazení pěchoty v bitvě, či popis součinnosti jednotlivých složek armády v bitvě, které dává zároveň do souvislosti s citacemi vojenských spisů.

            Dílo Keitha Robertse je i přes všechny výhrady velmi užitečným zdrojem kvalitních informací a lze doporučit všem, kteří se chtějí seznámit s taktickým vývojem během první poloviny 17. století.

            Na závěr bych si dovolil krátký komentář. Ve chvíli, kdy se mi výtisk Pike and Shot dostal do ruky, jsem tímto dílkem nadšeně prolistoval, abych však za krátko konstatoval, že v ní nenajdu (snad krom pár odkazů na některé další autory) nic nového, co by mě překvapilo. Musím říci, že jsem v té době měl již hotovou bakalářskou práci, zabývající se více či méně stejným tématem, a jelikož jsem pracoval se stejnými zdroji jako Keith Roberts, došel jsem se k podobným výsledkům. Když však dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Vlivem omezeného formátu seriálů Osprey Publishing má kniha 64 stran (klasického formátu vydavatelství Osprey), a to včetně mnoha celostránkových barevných ilustrací, reprodukcí rytin a schematických nákresů. Právě malý rozsah stojí za tím, že jsou zde vynechány podstatné souvislosti mezi jednotlivými taktikami, důvody jejich prolínání a, což se mi zdá velmi důležité, souvislosti mezi politickým historickým vývojem a vývojem taktiky na válečném poli. Pike and Shot se také až nápadně soustředí na reformní protestantské armády a vynechává alespoň základní rozbor armád katolických a nakloněných císaři, čímž se stává neúplnou. Mé zklamání z celkového záběru knihy tak bylo vystřídáno nadšením z toho, že ještě lze přinést mnoho nového.

A jak je čtenářům článků našich stránek doufám zřejmé, na podrobném rozpracování tématu taktiky se intenzivně pracuje.

print Formát pro tisk

Komentáře


icon , recenze kontra recenze odpovědět

Tuto knížku mám rovněž ve své knihovničce, a nelze než potvrdit Piškotův názor. 12 Je velmi dobrá, a zasluhuje rozšíření.

Když tuto knihu srovnám s touto: mortaigne.com/osprey-imperial-armies-of-the-t..., tak kam se hrabe Bittner (pardon, Brnardic) to se nedá srovnat.
Ten přístup, a novost (respektive původnost) informací je prostě diametrálně odlišný. Je rozdíl, vycházet a citovat jako "ze zdroje" z Wagnera (při vší úctě), a z původních manuálů, např Turnera, Monroa atd. A je to vidět.

Nezbývá než přát si víc takových knih a článků.