Zdroj: http://www.mortaigne.com/bitva-u-nieuwportu.a152.html / Vydáno: 27.8.2010 12:42 / Autor: Tomáš Koch

Bitva u Nieuwportu

Historie Všechny nové reformy Mořice Oranžského byly poprvé použity v bitvě u Nieuwportu 2. července 1600. Bylo tady poprvé aplikováno nejen rozřazení vojska do více linií, ale také na straně Nizozemců byly použity menší a obratnější jednotky namísto starých velkých pěchotních čtverců. Důležitou roli sice v této bitvě hrál i terén, ten byl ale využit lépe právě menšími oddíly, než velkými tvary.

Velká polní bitva ve skutečnosti ale nebyla hlavním cílem Mořice Oranžského. Tím bylo zničení španělské pirátské základny v Dunkirku. Lodě z této základny ohrožovaly obchodní plavbu Spojených Provincií a tím komplikovaly financování probíhajících bojů. Ještě než však mohlo začít regulérní obléhání, přitáhnul do blízkosti ohrožené pevnosti arcikníže Albrecht VII. Rakouský se španělskou polní armádou čítající 10000 pěších 1200 jezdců a 9 děl. Většinu rakouského vojska tvořili ostřílení a zkušení veteráni. Ihned po svém příchodu Albrecht zničil předvoj vyslaný Mořicem, kterému velel jeho bratranec Arnošt Kazimír. Mořic se s přesilou zhruba 12 000 pěších, 1400 jezdců a 7 děl nachystal na nápor zkušených bojovníků v těžkém nezpevněném terénu při pobřeží, díky němuž získala bitva u Nieuwportu také jméno Bitva o Duny.

Bitva u Nieuwportu - rytina - Francis Vere: Commentaries of Sir Francis Vere. Londýn 1657

Bitva u Nieuwportu - rytina - Francis Vere: Commentaries of Sir Francis Vere. Londýn 1657

Celá Mořicova armáda byla rozestavena do tří linií. V první linii a na pravém křídle stála jízda ( 12 kompanií kyrysníků) pod velením hraběte Ludvíka z Nassau, ve středu sestavy pak stály dva anglické regimenty o síle 1600 mužů ( 12 kompanií) a za nimi dva Fríské regimenty o síle 2500 mužů ( celkem 17 kompanií), všem velel Francis Vere.[i] Na levém křídle tuto pěchotní sestavu doplňovala dělostřelecká baterie. V druhé linii stály žoldnéřské regimenty valonské ( 9 kompanií) , francouzské ( 13 kompanií) a švýcarské ( 5 kompanií), na pravém křídle druhé linie pak stála jízda, celé druhé linii velel hrabě František Solm. Ve třetí linii stály dva pěchotní regimenty nizozemské ( každý po 7 kompaniích) a jeden německý ( 12 kompanií). V týle nizozemské sestavy stála záloha 300 jezdců.[ii]

Bitva u Nieuwportu, nastoupení armády Mořice Oranžského –

Bitva u Nieuwportu, nastoupení armády Mořice Oranžského -

Hexham, H.: The three parts of the principles of the Art Military. Londýn 1637

Arcikníže Albrecht své muže držel ve 4 velkých španělských terciích. V první linii byl silný předvoj z dezertérů a bojovníků nejrůznějšího původu. V druhé linii stály dvě silné tercie - španělská a italská. V závěru sestavy stála tercie poskládaná z Irů, Valonů a Němců. Celou bitevní sestavu pak po bocích chránila jízda.

Bitva u Nieuwportu, nastoupení armády Mořice Oranžského –

Bitva u Nieuwportu, bitevní pořádek Španělů -

Hexham, H.: The three parts of the principles of the Art Military. Londýn 1637

Bitvu zahájily skupiny dezertérů, ty však jednoduše odrazila střelba anglických regimentů. Hned na to vyrazila španělská jízda, která se však setkala s poměrně důrazným protiútokem jízdy Ludvíka z Nassau. Po počátečních neúspěších se Albrecht rozhodl pro útok hlavní linií. Obrovská koncentrovaná masa španělské a italské tercie zaútočila na anglické a fríské postavení a téměř by je zničila, kdyby se neprojevila jedna z nejsilnějších vlastností Mořicových reforem. Angličané se snažili postupující bloky pikenýrů zastavit střelbou, které nemohli španělští střelci konkurovat. Jakmile však došlo na boj zblízka, anglické regimenty se musely stáhnout a zabránit tak vlastní zkáze. V tu chvíli se do bitvy zapojila čerstvá a na boj připravená nizozemská hlavní bitevní linie. Vyčerpané španělské jednotky donutila k ústupu a zachránila tak i zbytky regimentu Francise Verea, který byl téměř zničen. Mezitím se jízda Ludvíka z Nassau na pravém boku dostala pod těžkou palbu valonské a irské pěchoty, dokázala se však stáhnout a po chvíli boje opět zaútočit. Tou dobou už španělská armáda pod náporem dalších čerstvých Mořicových jednotek začala organizovaně ustupovat a po náporu jízdy ze zálohy se obrátila na útěk.[iii]

Armáda Mořice Oranžského i přes utrpěné ztráty dokázala zlomit do té doby prakticky neporazitelnou španělskou polní armádu. V samotném tažení se toto vítězství však téměř neprojevilo, protože s vyčerpanou armádou již nešlo přístav Dunkirk dobýt. Celé tažení tak vyšlo na prázdno. Tato bitva byla přesto ukázkou souhry jednotlivých částí nizozemské armády a rovněž mezi jejími složkami - pěchotou a jízdou. Zpráva o bitvě se roznesla po celé Evropě a brzy na to se začaly šířit i principy Mořicových reforem.


[i] Vere, F.: Commentaries of Sir Francis Vere. Londýn 1657 s.82.

[ii] Markham, C.: The Fighting Veres. Londýn 1888 s. 296-305.

[iii] Vere, F.: Commentaries of Sir Francis Vere. Londýn 1657 s. 82- 105.