Zdroj: http://www.mortaigne.com/novy-prapor-mortaigne-regimentu-jak-byl-vyroben.a200.html / Vydáno: 23.12.2012 20:35 / Autor: Tomáš Andrlík

Nový prapor Mortaigne regimentu – Jak byl vyroben?

SoučasnostUž od minulé sezóny byl náš stávající prapor již notně opotřebovaný: roztrhaný, několikrát vyspravovaný a znovu roztrhaný, dírky propálené od střelného prachu. Prapor, který se poprvé objevil nad našimi hlavami už v roce 2001, byl potřeba nahradit. Nahradit důstojným následovníkem, který by byl co nejblíže historickému originálu.

Původní prapor svými rozměry 160x160cm, zpracováním i materiálem patřil mezi ty, které se přiblížily historickým předlohám, na rozdíl od mnoha příliš divadelních kusů, které lze na našich bojištích spatřit. I přesto však už přestával vyhovovat našim představám a novým zjištěným informacím jak by měl takový prapor vypadat. Na vzhledu samotném (tj. čtyři modré plameny na bílém poli) jsme nechtěli nic měnit, protože tento prapor nás provází už od našeho vzniku, jsme na něj hrdí a jasně znamená, že pod tím to praporem bojují lidé z Mortaigne regimentu se svými přáteli a dalšími regimenty, kteří s námi vyráží do bitevního pole.

Jako základní inspirace pro náš nový prapor, posloužil švédský pěchotní prapor, který je možno vidět v Stockholmském Armé-museum, a který se podobá tomu našemu. (Obr. 1.) Švédské pěchotní prapory zhruba od roku 1620 byli zhotovené z tafetty (či taftu: hedvábí o šířce asi 1m) především technikou intarzie (tzn. V tomto případě sešití látky hranu na hranu na jednovrstvém praporu), případně kombinací intarzie a malby. Velké stejnobarevné plochy byly zhotoveny tak, že nejdříve obarvili celé pruhy v celku. Potom je rozstříhali a sešili. Na praporu z Armé-musea byli vidět i přišité nadstavované malé kousky tak jak bylo šetřeno materiálem. Na složité a jemné ornamentální či figurální motivy byla použitá technika malování.(pozn. 1) Reálné přiblížení k této technice jsme však vyhodnotili jako příliš náročné a pracné oproti jednodušší variantě s malováním na hedvábí. Přibližná délka švů by dosahovala 40 metrů, což je pro ruční šití příliš. Strojní šití jsme zavrhli, protože moderní šicí stroj neumožňuje napodobit historický typ švů. V tomto případě tedy vyhrála praktická stránka věci nad historickou přesností.

Obr.1. Švédský pěchotní prapor z Armé-musea Obr.2 Vypnutí hedvábí Obr.3 Nakrelení předlohy Obr.4 Malování první vrstvy

Prapor tak měl být vyroben z dvou pruhů taffety sešitých dohromady. Vzhledem k pracovnímu prostoru jsme se rozhodli, že bude malovaný barvami nejdřív oba pruhy každý zvlášť a potom se sešije dohromady. Zde jsme vědomě vybrali moderní barvy na hedvábí a v podstatě současný postup barvení jen v trochu větším měřítku. (pozn. 2) Proto jsem vyrobil velký rám k napnutí pruhu hedvábí. Ustřižený 230 cm pruh hedvábí se po zhruba 3cm, přistehoval k rámu a vypnul.(obr. 2.) Dále bylo třeba nakreslit v měřítku jeden zvlněný pruh a poté ho překreslit fantomovou tužkou na vypnuté hedvábí. (obr. 3.) A potom předkreslené linie obtáhnout konturovací gutou tak aby přechody mezi barvami byli ostré a aby se barva nerozpíjela tak kam nemá. Výhodou bylo, že „stačilo“ na bílé hedvábí nakreslit jen modré zvlněné klíny. Důležité bylo postupovat v jednom směru a dávkovat rovnoměrně množství barvy, protože jinak by docházelo ke vzniku map a byly by viditelné tahy štětcem. (obr. 4.) Omezení vzniku map jsme také podpořili použitím tzv. retardéru – přípravku prodlužujícím schnutí barvy. Po zaschnutí barvy se nanesla ještě druhá vrstva barvy, která výrazně sjednotila vzhled barvené plochy. (obr. 5.)

Pokračovali jsme tak, že sejmuté pruhy hedvábí z rámů jsme namočili do vlažné vody s přídavkem saponátu - tím se vymyla konturovací guta a hranice mezi barvami jsou tak pěkně ostré. (obr. 6.) Po proschnutí bylo třeba barvu přežehlením zafixovat. (obr. 7.) No a nezbývalo nic jiného než prapor sešít a zhotovit tunýlek, kterým bude přichycen k žerdi. Žerď samotná je vyrobená z jasanového dřeva a je dlouhá 3m a z průměru 3,5cm u botky se ke špičce zužuje na průměr 2,5cm. Prapor se nasunul na žerď a po celé délce byl přibit připínáčky, které se velmi podobají těm historickým. Nakonec se osadila špička vyrobená z mosazi a připevnili se zlaté šnůry zakončené střapci. A prapor byl hotov! Svůj bojový křest si odbyl v Grolle v Holandsku. (obr. 8.) Doufám, že tento článek bude inspirací pro další, kteří by chtěli mít autentičtější prapor. Budu rád, když se potom i se svými zkušenostmi podělíte a spolu tak přispějeme k dalšímu pokroku na třicítkové scéně.

Obr.5 Po nanesení druhé vrstvy Obr.6 Vymývání guty Obr.7 Prosychání pruhu hedvábí Obr.8 Premiéra nového praporu

pozn. 1 Další detaily o různých druzích použitých hedvábí a technik naleznete v knize – sborníku článků: In Hoc Signo Vinces, editoři: Fred Sandstedt, Lena Engquist Sandstedt, Martin Skoog a Karin Tetteris, Halmstad, 2006

pozn. 2 Vzhledem k ceně barev (nakonec jsme spotřebovali 9 ks 67ml balení) a jejich odstínu byla vybrána zažehlovací barva od americké firmy Jacquard řady Dye na flow, v kombinaci s retardérem od firmy Marabu. Dále bylo třeba transparentní kontury Pébeo. Pro přenos motivu byla použita fantomová tužka Javana – po styku s vodou fialová čára sama zmizí.