Aktuální výročí: 3. květen - 23. srpen 1645 – Lennart Torstenson marně obléhá Brno, jehož obraně velí Louis Raduit de Souches

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Slovníček, Reálie doby

REGIMENT - význam slova

HistorieV komunikaci o našem společném koníčku velmi často používáme slova, jejichž význam si může každý vykládat svým vlastním způsobem, a při internetových a i živých diskusích může z poněkud rozdílného chápání významu pojmů vzniknout řada nedorozumění. Ona samotná definice některých pojmů může být rozdílná, co se týče prostoru i času, i to je třeba zohlednit.
Rovněž tak všeobecně pojímaná definice některých slov, o kterých je majorita lidí mimo obor přesvědčená, že je dokonale chápe, je v lepším případě velmi vágní, obvykle však zcela scestná. (např. skutečný význam slova Markytánka…)

Proto bych chtěl v sérii článků, z nichž tento je prvním, významy nejspornějších pojmů nastínit.
V tomto článku si představíme, co se skrývá pod pojmem „Regiment“.

Pokud jde o pojem regiment, tak ten se ne zcela ztotožňuje s vojenskou jednotkou cca o velikosti pluku (jak to bývá dnes mylně pojímáno). Doboví autoři tento výraz dokonce ani nepřekládali do češtiny, ale používali jeho originální znění. To mělo své důvody. Slovo regiment původně mělo totiž širší význam a znamenalo Úřad, moc, správu, řád.
Ve spisu Buchsenmeisterei z roku 1597, který je jakýmsi návodem k tomu, jak vést válku, se píše:

"Každá velká válka nebo polní tažení má obyčejně, a také musí mít tři regimenty, a když jeden z nich chybí, nemůže se nic významného udělat. Totiž knížata, páni a rytířstvo se vší jízdou mají svůj vlastní regiment. Tedy celé jezdectvo má obvykle svého nejvyššího, tj. obersta, který se jmenuje feldmarschalck. On má také velký Úřad, neboť má také svého profouse, který se nazývá profousem rytířstva. Též má pod sebou všechny jízdní hejtmany."

Vzpomínaný oberst u jezdectva není v tomto případě plukovník, nýbrž velitel všeho jezdectva.
V Buchsenmeisterei se dále píše:

"Oberst Feldzeugmeister (nejvyšší polní zbrojmistr) se vší artilerií má svůj vlastní regiment. Ten má pod svojí mocí celou artilerii, se všemi děly a municí. On má také svého nejvyššího profouse".


Výraz regiment v této souvislosti také nemá nic společného s plukem. U dělostřelectva pluky tehdy vůbec neexistovaly. Slovo regiment v tomto případě rovněž znamená velitelský úřad, který měl velitel dělostřelectva k dispozici, jehož součástí byl stejně jako jinde i represivní aparát.

"Třetí je regiment pěšího lidu, který má také svého nejvyššího celé pěchoty (Oberst aller Fussknecht). Ten má pod sebou všechny nižší hejtmany, drží také svého profouse a vlastní regiment".



I když se pěší regimenty na sklonku 16. století teprve formovaly, z kontextu citátu vyplývá, že se ani v tomto případě nejedná o regiment jako vojenskou jednotku, nýbrž o velitelský úřad všeho pěšího vojska, jak tomu bylo u jezdectva a dělostřelectva.

REGIMENT = ÚŘAD, resp organizační struktura.


Nejvyšší úroveň - kriegsamt/štáb
"Ty tři regimenty"

- píše se dále v Buchsenmeisterei

"mají nad sebou jednoho nejvyššího hejtmana (Oberster Feldhauptmann), který je nejvyšším nad celým polním táborem, je ustanovený panem války (Kriegsherr). Ten má také profouse, totiž nejvyššího polního profouse, který je jako polní soudce, jemuž se poroučí zločince trestati a proviant šacovati. Má k dispozici služebníky a pacholky, kteří mu pomáhají vykonávat úřad. Má soudce a rychtu i svého vlastního popravčího".

Tyto tři regimenty (jezdectvo, dělostřelectvo a pěší) v polním tažení vystupují jako jeden regiment pod správou nejvyššího polního hejtmana. Pojem regiment je tedy poměrně široký a ještě ke konci 16. století znamenal ve vojenském zřízení Úřad velitelů různých stupňů.

Regiment byl především jednotkou organizačně správní, ale v období třicetileté války i jednotkou taktickou. V období stálých armád se stal pouze jednotkou organizačně správní a takovou zůstal až do současné doby.

Pokud se jedná o regiment jako vyšší vojenskou jednotku složenou z menších částí - praporců, objevil se u lancknechtů, a ve třicetileté válce již zaujal pevné postavení v organizační struktuře žoldnéřských vojsk.
V dobové terminologii obrister - nejvyšší, čili plukovník, nevystupuje ani tolik jako velitel, ale spíše jako správce této jednotky a její majitel. Jeho povinnost, kromě jiného, spočívala v tom, aby mezi vojáky držel dobrý regiment, čili zabezpečil dobrou správu, zásoboval vojáky veškerým materiálem a proviantem, aby dbal na disciplínu, dodržování pořádku a aby držel vojáky v poslušnosti.
Správní činnost vykonával Obrist(er) - nejvyšší, pomocí poměrně širokého personálu se specifikovanou dělbou práce. Především měl svého leutenanta. Přetlumočení tohoto pojmu výrazem poručík je velice nepřesné a zavádějící. U lancknechtů se zpočátku používal pro tuto funkci latinsky výraz - locum tenens, tedy místodržící nebo zástupce. Později se pro tuto funkci používal francouzský výraz lieutenant, z čehož vznikla jeho poněmčelá forma leutenampt. Doboví čeští autoři překládali tento výraz slůvkem zástupník. Pokud to byl zástupce nejvyššího, tedy plukovníka, zněl název této funkce a hodnosti oberster leutenampt (Oberster Leutenant). V české literatuře se ujal název nejvyšší zástupník. Setkáváme se s ním i v českých překladech vojenských nařízení Marie Terezie.
Třetím funkcionářem u regimentu byl podle Wallhaussena regiments wachtmeister. V Theatri Europaei z pozdějšího období třicetileté války se tato funkce již nazývala obrist wachtmeister. Jan Beckovský používal výraz nejvyšší vachtmistr nebo strážný při regimentu. V českých překladech vojenských nařízení Marie Terezie je tato funkce a hodnost pojmenována českým ekvivalentem - nejvyšší strážmistr. V moderní terminologii je to major, který byl již tehdy výkonným orgánem regimentu, dohlížejícím na správný chod stráží a služeb. Dalším funkcionářem byl regiments quartiermeister neboli jen quartiermeister, čili ubytovatel, který měl na starosti ubytování příslušníků regimentu.

Plukovník měl velkou soudní pravomoc. Pro trestání zločinů a přestupků měl k dispozici soudní aparát a věznici. V čele soudu stál plukovní soudce (Regiments Schultheiss), který měl svého zástupce (Stabhalter), soudního písaře, soudního šikovatele (Gerichtsweibel), deset soudních přísežných (Gerichtsgeschworne), z každého praporce jednoho.
Profous (Regiments Profoss) měl na starosti plukovní věznici a dohlížel na vězně a výkon trestů. Měl k dispozici příslušný aparát: ozbrojené trabanty, vězeňskou stráž (Clauditen) a popravčího (Scharpffrichter) .
Se žoldnéři mnohdy táhly do pole nebo do války také jejich manželky i děti. Měl je na starosti vyčleněný člen plukovníkova aparátu - Hurenweibel.
O duchovní život žoldnéřů pluku pečoval farář (pfarrherr), písemnou agendu vyřizoval sekretář, na vozy a spřežení pluku dohlížel vozmistr (Wagenmeister) a o zásobování pluku se staral proviantní zásobovatel, spížní.

Ze stručného přehledu vyplývá, že to byl správní aparát nejvyššího, tedy obersta. Běžně se mu říkalo kriegsamt. Jan Beckovský používal výraz "ouřad vojanský". Příslušníky tohoto úřadu Wallhaussen nazývá Empter a ty, kteří měli velitelskou pravomoc - Befehlshaber, tedy velietelé. Jan Beckovský se zmiňuje o "ouředlnících vojanských". V první polovině 17. století, kdy se s oblibou používaly latinské výrazy, byl jen krůček k tomu, aby někoho napadlo použít pro kriegsamt výraz officium, z čehož vzniknul i pro vojenského úředníka název oficír. Ve třicetileté válce dostalo i officium přesnější název. Odznakem vysokého vojenského úředníka, jakým byl obrister a jeho úřadu byla hůl (Staab). Je možno se domnívat, že od toho pochází i pojmenování úřadu nejvyššího slovem štáb.

Střední úroveň - taktické řízení

Dobová taktika první poloviny třicetileté války předpokládala u pěchoty existenci dvou druhů zbraní - mušketýrů a pikenýrů.
Pokud se odvoláme na velikost a složení nejpraktičtější jednotky podle Wallhausena, pak tato čítá1000 mužů, z toho 500 mušketýrů a 500 pikenýrů.
Tato jednotka obsahuje 10 praporců (kompanií), po 100 mužích, případně po padesáti z každého druhu zbraní.

Každý praporec měl svého velitele - hejtmana (Hauptmann od slova Haupte- hlava), nebo kapitána (od francouzského slova capite téhož významu). Na rozdíl od nejvyššího, který regiment spravoval, hejtman neboli kapitán praporci velel. Měl také svého zástupce - lieutenanta (poručíka). Každý praporec měl svůj prapor. Nosil ho a hlídal fahndrich, tj. praporečník, nejmladší důstojník u praporce. Prapor kromě jiného sloužil jako orientační bod pro příslušníky jednotky. Také v bitvě se musel praporečník prodírat s praporem dopředu, aby podněcoval bojovou aktivitu mužstva a táhnul ho za sebou.

K velice zaměstnaným funkcionářům kompanie patřil šikovatel (Feldwebel, Feldweibel, chergant, sergeant). Český překlad těchto pojmů slovem šikovatel je velice výstižný. V praporci byli tři šikovatelé, jeden pro každý korporalšaft. Jejich úkol spočíval ve cvičení mužstva: vystupování, nástupy, pochody, manipulace se zbraní, taktické úkony, konání stráží apod.
Mezi další funkcionáře kompanie patřil kapitán zbraní (capitan des armes). Ten měl za povinnost dohlížet na stav výzbroje, vést evidenci výzbroje kompanie, kontrolovat technický stav zbraní, jejich údržbu, aby vždy byly v dobrém použitelném stavu. Rovněž musel dbát o to, aby kompanie byla zásobena dostatečným množstvím doutnáku, prachu a kulek. Na pochodech sledoval, zdá jsou vojáci zdraví a mohou-Ii nést svoji zbraň a zavazadlo. O ubytování příslušníků kompanie se staral furýr. Každý praporec měl dále ve své sestavě jednoho felčara, neboli ranhojiče (Feldscherer), jednoho písaře (Feldschreiber), tři bubeníky (Spielleute), dva tělesné strážce měl hejtman a po jednom tělesném strážci měl leutenant a praporečník.

Nejnižší úroveň - přímé velení

Praporec se vnitřně členil na tři menší jednotky, tzv. korporalšafty (Corporalschafften), jimž veleli kaprálové (Corporal). Každý ze tři kaprálů měl k dispozici jednoho landpassata, který mu pomáhal v plnění funkce. Buď se korporalšaft rozdělil na dvě stejné části, přičemž jedné polovině velel kaprál a druhé landpassat, anebo korporalšaft fungoval jako jednotka, přičemž landpassat byl lieutenantem, tedy zástupcem kaprála.

Krátké shrnutí

REGIMENT v obecném slova smyslu tedy zahrnuje zejména správu nebojových potřeb jednotky.
Shodou okolností za třicetileté války může být regiment i jednotkou organizační. Již v průběhu třicetileté války se vytvořilo třístupňové velení v regimentu.
* Na úrovni pluku velení představovali tři vysocí štábní důstojníci: Oberst - nejvyšší, plukovník, oberstleutenant - nejvyšší zástupce, podplukovník, oberstwachtmeister - nejvyšší strážmistr, major.
* Na úrovni kompanie veleli tři nižší důstojníci: Hauptmann - hejtman neboli kapitán, leutenant-zástupce, poručík a posléze fahndrich - praporečník.
* Nejnižší stupeň velení byl na úrovni korporalšaftu. Skládal se z poddůstojníků: šikovatelů, kaprálů, landpassatů a kapitánů zbraní.

Mimo velících funkcí je v regimentu celá řada nevelících, ale neméně důležitých funkcí.

Každá věc má své ALE

Tento článek má sloužit pro osvětlení pojmu REGIMENT v širších souvislostech. Pro vysvětlení představuje složení regimentu a terminologie, popisované v teoretických Wallhausenových spisech, používaných zejména v německém katolickém prostředí na počátku války.
Jedna nezpochybnitelná věc je, že praktické složení, a zejména počty mužů v regimentu se měnily jak s dobou, tak s aktuální situací. Rovněž tak vývoj taktiky nezůstal stát, a vyžádal si změny, často radikální ve struktuře (strukturách) jednotek.
Druhou věcí je, že Mortaigne Regiment si vytyčil za cíl prezentovat složení a taktiku švédské strany, a tedy terminologie používaná v Mortaigne Regimentu se od výše uvedené adekvátně liší, stejně jako složení a struktura jednotek.
Princip je však stejný.

V článku byly použity pasáže z práce Andreje Romaňáka - Příspěvek k organizaci žoldnéřské pěchoty a jezdectva.

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.