Aktuální výročí: 25. dubna 1647 – zemřel Matyáš Gallas

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Taktika

Španělská Tercie I.

Historie
úvod a španělská tercie v 16. století



Úvod

V 15.století ukázali Švýcaři díky dobře organizovaným a disciplinovaným čtvercům pěchoty, jak porazit na bojišti těžkou jízdu Burgundského vévody v bitvách u Gransonu (24.3.1476) a Murtenu (22.6.1476).

Fernadéz Gonzalo De Córdoba (1453-1515) zvaný též "El Gran Capitán" vylepšil švýcarské čtverce přidáním střelců z arkebuz do její pevné struktury - změnil taktiku a organizaci boje. V roce 1503 nedaleko Cerignola odrazil Francouze prakticky jen s pomocí palných zbraní. Jeho pokračovatelé taktiku dále vylepšili a tímto vstoupila na evropská bojiště na začátku 16. stol španělská Tercie. Tím co ji tak proslavilo a na dlouhé časy z ní udělalo postrach všech armád byla ukázková spolupráce mezi střelci a pikenýry v jedné taktické formaci pěšáků. S píkami dokázala Tercie vzdorovat útokům těžké jízdy a s arkebuzami rozrušovat pořádek v nepřátelských formacích pěchoty.

Během války ve Flandrech a až do konce třicetileté války (1567-1648) vznikaly nové taktiky, aby dokázaly vzdorovat proslulé španělské pěchotě organizované do tercií. - např. Maurice de Nassau (Mořic Oranžský), Wilhelm Dilich, Johann Jacob Von Walhaussen.

Název Tercie (španělsky třetina) je odvozen z faktu, kdy v roce 1534 španělská armáda v Itálii byla přeorganizována do tří jednotek s názvy Lombardia, Napoli a Sicilia, jejichž úkolem bylo chránit španělské území v Itálii.

Tercie během 16.století

Na bitevním poli byla pěchota rozmístěna v jedné nebo ve více formacích. Každá formace měla pikenýry ve středu a střelce na křídlech. Takto mohli střelci rozrušovat řady nepřátelské pěchoty před rozhodujícím útokem masy pikenýrů, a také pikenýři mohli vytvořit hradbu ostrých hrotů, kterou chránili střelce před útokem jízdy. Inovací tercie je zvýšení počtu střelců na úkor pikenýrů zhruba ze čtvrtinového zastoupení střelců až na skoro polovinu.

tercie 1
Obr.1. Obrázek ukazuje španělskou formaci 3.000 mužů (16.století).
Pikenýrský střed (1500 mužů, první řada se nazývá řadou kapitánů) z boku chrání dva bloky (lemy) arkebuzírů po 135 mužích. Další arkebuzíři (4 bloky po 240 mužích) se formují do křídel - čtvercových houfců nazývaných Mangas, které jsou rozmístěny na rozích centrální sestavy. Ve směru předpokládaného útoku se mezi křídly či před nimi pohybují mušketýři.(8 bloků po 24 mužích)
Dohromady tedy 1500 pikenýrů, 1230 akebuzírů a 168 mušketýrů. Zbytek do počtu tvoří důstojníci a poddůstojníci, bubeníci či pištci.


Typickou formací byla "Cuadro de Terreno" - bitevní čtverec představený na vyobrazení nahoře. Rozestupy pikenýrů byly podle dobových teorií 0.65 m po stranách a 1.945 m mezi řadami. Pro střelce byla mezera do boku 0.95 m. Prapory kumpanií byly umístěny ve středu sestavy a zabíraly dvě řady.
Kupříkladu Tercie tří tisíc mužů měla střed tvořen 59 zástupy a 27 řadami pikenýrů. Tento "čtverec" byl asi 56m široký a do hloubky měl zhruba 59m. Na podporu pikenýrů na bocích byly určeny dvě jednotky arkebuzírů po 135 střelcích, zformovaných v pět zástupů po 27 řadách.
Zbytek arkebuzírů tvoří čtyři křídla - čtvercové bloky po 150-400 mužích nazývané "mangas". Každé křídlo bylo umístěno na roh pikenýrského středu. No a v čele byli umístěni mušketýři (8x24 mužů) jako lem nebo jako řetězec rozptýlených střelců - harcovníků.

tercie 2
Obr. 2. Španělská tercie ve formaci El Prolongado de Gran Frente a El Gente používané na konci 16.století.
Sestává se z 1450 mužů (650 pikenýrů a 800 střelců) respektive 1500 mužů (600 pikenýrů a 900 střelců)


Na bojišti byla tercie podřízena veliteli, označovaném jako Sargento Mayor, který organizoval kumpanie podle taktické situace, podle počtu mužů, podle terénu bojiště, dle nepřítele atd..
S postupem času se masivní tercie tří tisíc mužů postupně redukovala na menší útvary o 1500 mužích. Výjimkou nebyla tercie sestavená z 1000 mužů která neměla více než 500-600 pikenýrů.

Mangas neboli křídla


Jak bylo uvedeno výše, mangas byly nezávislé jednotky o 100-400 mužích. Tyto houfce byli pohyblivější než pikenýrský střed a španělští velitelé jich hojně využívali. Boční lemy arkebuzírů se pohybovaly vždy s pikenýry, zatímco křídla byla využívána coby harcovníci, tj.předvoj nebo boční ochrana podobně jako byla v 18. a 19.století využívána lehká pěchota stylem tirajérů. Křídla měla harcováním za úkol rozrušovat a dezorganizovat formaci protivníků. Hodně bitev (jako Jemmingen, 1568, Válka ve Flandrech) byla vyhrána použitím právě těchto předsunutých harcovníků řazených v čele čtverců pikenýrů.

Způsob střelby španělských střelců byl pravděpodobně stylem střelby po řadách celého křídla a nebo použitím vydělené sekce tří řadů. (viz dole)
V roce 1590 byli španělé schopni střílet nepřetržitou střelbou pomocí procházení jednotlivých řad. Ovšem jeden anglický důstojník, který sloužil ve španělské armádě v tažení ve Flandrech napsal že španělská a italská pěchota příležitostně používala střelbu salvou. Mangas byla sestavována do tří až dvanácti řad podle potřeby a stylu střelby ( nepřetržitá střelba, přesná střelba nebo eventuální salva).

Jestliže bylo potřeba použít harcování, byli mangas posláni co by předvoj. Z této formace důstojníci vybrali část (sekci) o minimálním počtu 15 mužů v pěti zástupech po třech střelcích. Tato sekce se přiblížila nepříteli na vzdálenost "bělma očí" (30m) a první řada vystřelila a odešla zpět za ostatní střelce. Další řady udělaly totéž. Nebyla to nepřetržitá palba, ale důraz byl kladen na přesnost palby. Když každý arkebuzír vystřelil 4 kulky, tak se sekce vrátila zpět do formace křídla. Důstojníci většinou vyčleňovali více takových to sekcí k rozrušení nepřátelské formace.

Na ochranu střelců proti jízdě byli u křídel halapartníci. Jestliže měla být křídla vystavena útoku jízdy, halapartníci vytvořili kruh kde byli arkebuzíři relativně v bezpečí. Nebo střelci utíkali pod ochranu pikenýrského středu což se píše v díle Josefa Taige 1)

"Jízda-li uhodila, utekli se mušketýři pod píky čtverce,přesahující až přes 5 řad mušketýrských, z toho zhusta byl veliký nepořádek i zkáza celého čtverce, jakož stalo se na Bílé hoře tercii německé za útoku Anhalta ml." (Doplnění překl.)

1)J.Teige, H.Kuffner,J.Herain, Na Bílé hoře, Praha 1911

Z textů Dr. Pierre Picoueta přeložil, upravil a doplnil Tomáš Andrlík

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.