Aktuální výročí: 25. dubna 1647 – zemřel Matyáš Gallas

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Taktika

Španělská Tercie III.

Historie
Organizace tercie



Tercie byla základní jednotka španělské pěchoty od roku 1534 do roku 1704. Skládala se ze štábu, který se po celou dobu prakticky neměnil, a z kumpanií, které se v průběhu let měnily. Tercie byla jak organizačním, tak i taktickým celkem, zvláště pak v 16.století.

Štáb Tercie

Stálý štáb byla inovace z roků 1534 až 1536 kdy se začaly formovat první tercie. Štáb zahrnoval jak administrativní funkce tak vojenské vedení jednotky. Štáb byl složen z 29 mužů:
Maestro de Campo - Velel Tercii a měl osobní gardu 8 mužů. Maestro de Campo byl také kapitánem první kumpanie. Jeho jménem byla také nazývána celá tercie jako např. Mendoza, Zuniga, Velasco, Mondragon atd.
El sargento mayor - Druhý ve velení v tercii. Organizoval a takticky vedl tercii na bojišti. Také je současně kapitánem druhé kumpanie. Měl k dispozici dva ayudante -adjunkty neboli pomocníky
Fiscal militare - Pokladník tercie. Odpovědný za finanční chod tercie. Měl k ruce 3 muže.
Barrachel de campana - Zodpovědný za bezpečnost, disciplínu a pořádek. K dispozici měl 5 pomocníků a verduga -kata.
Furiel mayor - Hlavní furýr či ubytovatel. Obstarával účty a záležitosti hospodářské a správní.
Cirujano mayor - Vrchní chirurg. Obstarával zdravotní službu.
Tambor mayor - Hlavní tambor. Má na starosti všechny hudebníky. Obstarává předávání rozkazů.
Capellán mayor - Polní kaplan, kurát. Měl dispozici dva další kaplany.


Companía - Kumpanie mezi lety 1534-1632

Tercie měla dva druhy kumpanií - kumpanii pikenýrskou a kumpanii arkebuzírskou. Oba druhy kumpanií měly stejný počet (11 mužů) a složení štábu:
1 Capitán a jeho sluha
1 Alférez - poručík
1 Sargento -seržant, šikovatel
1 Abanderado -praporečník
2 Tambores -tamboři, bubeníci
1 Flautista - flétnista či pištec
1 Capellán - kaplan
1 Furiel - furýr či ubytovatel
1 Barbero - holič

Každá kumpanie byla rozdělena na escuadra - oddíl maximálně 25 mužů vedený tzv. Cabo - předákem. Španělé měli také neoficiální strukturu - půltucet mužů nazývaných Las camaradas, což byla skupina mužů ze stejné kumpanie která si spolu vařila, spala, cvičila a prakticky žila. Toto společenství bylo důležité pro morálku a proslaveného "esprit de corps" španělské pěchoty.

V roce 1534 měla Tercie 8 kumpanií pikenýrů a 2 kumpanie arkebuzírů po 300 mužích, které byly složeny takto:
Pikenýrská kumpanie - 11 mužů štábu, 135 Coseletes (plně vyzbrojení pikenýři, tj. s kyrysem s šorcy), 44 Piqueros secos (pikenýři bez zbroje či jen s částí zbroje), 90 arcabuceros (arkebuzíři) a 20 mosqueteros (mušketýři)
Arkebuzírská kumpanie - 11 mužů štábu, 35 Piqueros secos, 239 arcabuceros a 15 mosqueteros

V roce 1567 byli čtyři tercie Vévody z Alby, které bojovaly Flandrech, složeny z 10 pikenýrských kumpanií s 250 muži a 2 arkebuzírských kumpanií také s 250 muži, zatímco Tercie v Itálii a Španělsku měly stále 300 mužů.

Kumpanie s 250 muži byly složeny takto:
Pikenýrská kumpanie - 11 mužů štábu, 111 Coseletes, 108 Piqueros secos a 20 mosqueteros
Arkebuzírská kumpanie - 11 mužů štábu, 224 arcabuceros a 15 mosqueteros

V Tercii se také vyskytují tzv. soldados particular (privátní vojáci, dobrovolníci), kteří bojovali na pozici dle jejich výběru, většinou pod velitelem s nejlepší reputací. Nedostávali žádný plat a nemuseli se zodpovídat žádnému veliteli. Také existovali tzv. soldados reformados což byli důstojníci bez velení, kteří bojovali jako jednotliví vojáci a měli plat rovný kapitánovi či poručíkovi.

Ve skutečnosti však byly počty mužů jiné. Tak jako v jiných armádách, nemoci a dezerce snižovaly počet použitelných mužů. Také je vidět snaha mít více arkebuzírů a mušketýrů pro zvýšení střelecké síly.

Kumpanie od roku 1632

Královským nařízením z roku 1632 se struktura a složení kumpanií Tercií v Itálii a ve Španělsku změnila na jeden jediný typ kumpanie, která obsahovala všechny rozdílně vyzbrojené muže. Na Iberijském poloostrově byla Tercie zformována z 12 kumpanií po 250 mužích. V Itálii bylo na jednu Tercii 15 kumpanií po 200 mužích tak, aby tercie měla stále 3000 mužů. V roce 1636 Kardinál Infant Fernando, guvernér ve Flandrech, reorganizoval Tercie, které se skládaly z 15 kumpanií po 200 mužích - 13 pikenýrských a 2 arkebuzírské kumpanie. Takže situace po roce 1636 vypadala takto:
Tercie ve Flandrech:
  2 arkebuzírské kumpanie: 11 mužů štábu, 159 arcabuceros a 30 mosqueteros
  13 pikenýrských kumpanií: 11 mužů štábu, 69 pikenýrů a 120 mušketýrů

Tercie v Itálii:
  15 kumpanií: 11 mužů štábu, 70 pikenýrů, 40 mušketýrů a 79 arkebuzírů

Tercie ve Španělsku a Portugalsku:
  12 kumpanií: 11 mužů štábu, 90 pikenýrů, 60 mušketýrů a 89 arkebuzírů

Nová Tercie mezi lety 1635 a 1663 na Iberijském poloostrově

S válkou proti Francii v roce 1635 a s povstáním v Portugalsku a Catalunii v roce 1640 byla španělská monarchie postavena před problém najít pro boj na Iberijském poloostrově další vojáky.
V roce 1633 španělský král Filip IV. apeloval na šlechtice aby postavili 16 regimentů pěchoty po 1375 mužích.(poprvé volal po pouze jednotkách sestávajících jenom ze španělů) Tyto jednotky byli postaveny , ale neprokázaly své kvality, či spíše byly velmi slabé.

V roce 1635 španělé staví tzv. Tercios temporales - Dočasné tercie později nazývané Tercios auxiliares - Pomocné tercie, vytvořené převážně z domobrany o síle 1000 mužů a 10 kumpaniích po 100 mužích. Tyto tercie byly zpravidla vytvářeny jednotlivými provinciemi, velkými městy (domobrana) nebo bohatými šlechtici.

V roce 1637 byli vytvořeny Tercios Provinciales, které měly štáb z 11 mužů a 12 kumpanií po 100 mužích. Nábor do těchto tercií byl trochu náročnější než pro Dočasné tercie, protože tyto Tercie měly tvořit základ armády umístěné na Iberijském poloostrově.

V roce 1663 španělé vytvořili pět Tercios Provinciales fijos - stálých provinčních Tercií (Tercie Burgos, Sevilla, Valladolid, Madrid a Toledo). Každá měla sílu 1000 mužů v 16 kumpaniích. Štáb Tercie čítal 8 mužů, a v každé kumpanii byl 1 capitán, 1 alférez, 1 sargento, 2 tambores a 56 mužů. Tyto tercie měly sjednocené barevné uniformy a byly známy také pod názvy jednotlivých barev.
Tercio Provincial de Sevilla nazývaná Morados Viejos měla fialové kabáty a tmavě červené distinkce.
Tercio Provincial de Burgos nazývaná Amarillos Viejos měla žluté kabáty a bílé distinkce.
Tercio Provincial de Madrid nazývaná Colorados Viejos měla oranžovo-červené kabáty a bílé distinkce.
Tercio Provincial de Valladolid nazývaná Verdes Viejos měla zelené kabáty a bílé distinkce.
Tercio Provincial de Toledo nazývaná Azules Viejos měla modré kabáty a bílé distinkce.


Mezi roky 1690 a 1694 bylo zverbováno dalších 10 Tercií o počtu 11 200 mužů. (Burgos Nuevo, Valladolid Nuevo, Cuenca, Léon, Murcia, Sevilla Nuevo, Gibraltar, Jaén, Toledo Nuevo a Segovia)

Poslední Tercie v letech 1685-1705

Královským nařízením z roku 1685 byly reorganizovány kumpanie a štáb Tercie se zúžil z 29 mužů na pouhých jedenáct: Maestro de Campo, El sargento s dvěma pomocníky, Barrachel de campa?a s dvěmi pomocníky,Furiel mayor, Cirujano mayor, Tambor mayor a Capellán mayor
Složení kumpanie: Capitán a jeho sluha, Alférez, Sargento, Abanderado, Tambore, dva Cabos a 57-63 vojáků. Běžně byli pěšáci z jedné třetiny pikenýři, ze třetiny arkebuzíři a poslední třetinu zaujímali mušketýři.
Tercie měly 12 kumpanií mimo Španělsko a Provincial Tercios ve Španělsku měly 13 kumpanií + 2 castillan - rezevní kumpanie. Teoretický počet mužů Tercie kolísal mezi 900 - 1100 muži.

V roce 1704 královským nařízením nového španělského krále Filipa V. (vnuk Ludvíka XIV., krále Francie) bylo používání názvu Tercie zrušeno a začalo se používat označení regiment. Struktura používala francouzský model s jedním nebo dvěma bataliony o 636 mužích v jedenácti řadových a jedné granátnické kumpanii.

Závěr

Mnoho autorů se zaměřuje na fakt, že tercie je velký čtverec pikenýrů se střelci na křídlech. Velké tercie o 3 000 mužích však byly použity v pár bitvách převážně v první polovině 16. století.
Ale španělská pěchota preferovala harcířský způsob boje s použitím vydělených oddílů arkebuzírů a mušketýrů podporovaných hlavním houfem pikenýrů. V mnoha bitvách ve Válce o Flandry měla Tercie kolem 1000-1200 mužů s zhruba 60% zastoupením střelců.

Během mnoha let vlády Tercie byla výhoda španělské pěchoty ve schopnosti být velmi pohyblivým celkem, kde každý voják věděl co má dělat. Tím dokázala španělská pěchota se svou silnou disciplínou vzdorovat různým situacím na bojišti, kdy dokázala rozrušit nepřátelské šiky a takto podlomeného nepřítele obrátit na útěk. Dokázala se adaptovat na různé situace a nepřátele jako bojem na galérách proti Tureckým janičárům, válkou v Itálii, proti Francii i proti Nizozemské armádě ve Flandrech. Situace se změnila, když nepřátelé byli schopni postavit velké armády jako je francouzská armáda Ludvíka čtrnáctého v druhé polovině sedmnáctého století.

Holanďané jako první vytvořili armádu, která byla schopná úspěšně bojovat proti Terciím. Jejich taktika byla inovativní, ale později ji španělé začínali používat také. Prakticky měla nizozemská armáda velké úspěchy na severu Flander v místech kde protékalo množství řek a bylo mnoho bažin. Holandské vítězství se také přičítá dalším faktům jako je geografická poloha Nizozemí (vzdálenost Amsterdam - Madrid je 1500 km), pevnostem a vynikajícímu holandskému pevnostnímu stavitelství a terénu vhodném pro jejich stavbu, holandské námořní sile, systému finančnictví a také Francouzskému království a jeho politice.

Po velkou většinu 16. a 17. století, nebyla Francouzská armáda soupeřem pro španělskou pěchotu z důvodů pomalosti verbování a vytváření stálých pěchotních regimentů. Pro španěly problém vyvstal, když se francouzští generálové naučili koordinovat postup a součinnost jejich jízdy, pěchoty a artilerie. (viz bitva U Rocroi 1643)

Ohledně Švédů - španělská Tercie proti nim vybojovala pouze jednu bitvu a to u Nordlingenu v roce 1634, která skončila vítězstvím císařské armády. V této bitvě španělská Tercie odolala švédskému útoku a podnikla vítězný protiútok. Ovšem nedá se říct že by právě Tercie byla tím kdo bitvu rozhodl, neboť protestantská armáda byla přečíslena a španělská Tercie zaujímala asi 10% síly celé císařské armády.


Souhrnem, velká síla a dominance taktiky tercie se dá vysvětlit velmi dobrou koordinací různých druhů zbraní, ale hlavně disciplínou, vycvičeností a silným "esprit de corps". To vše je tercie vedená velkými španělskými kapitány.

Z textů Dr. Pierre Picoueta přeložil, upravil a doplnil Tomáš Andrlík

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.