Aktuální výročí: 3. květen - 23. srpen 1645 – Lennart Torstenson marně obléhá Brno, jehož obraně velí Louis Raduit de Souches

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Reálie doby

Švédské pěchotní prapory za třicetileté války

Historie
Nejdříve se obecně zmíníme o tom co to vlastně prapor je a jaký je jeho význam.

Samotné české slovo prapor je slovanského původu. Dle Etymologického slovníku jazyka českého vzniklo toto slovo nejspíše od kořene per- létati (např. parjú paríť (rusky) = vznášet se ve vzduchu). Prapor je kus látky určitého tvaru, nejčastěji čtvercového či obdélníkového, symbolizující příslušnost ke skupině, organizaci, sátu či v našem případě vojenské jednotce. Od vlajky se liší pevným připojením k žerdi, vlajka je naopak na žerď vytahována pomocí lanka. Vědou, která se zabývá nejen podobou praporů a vlajek ale též jejich vývojem, je Vexilologie.

Počátek vývoje praporů sahá až do starověku do starého Egypta a nejstarší dochovaný prapor pochází z 2. století př. n. l. z čínského šlechtického hrobu. O čistě vojenském užití máme zmínky již ze starého Říma, kdy roku 105 př. n. l zavedl vojevůdce Gaius Marius symboly legií zvané vexila - čtvercové kusy látky na tyči tvaru T. Prapory jak je známe dnes, tedy přichycené k žerdi bočním a ne horním okrajem pocházejí pravděpodobně od Hunů, Peršanů a arabů. Pravý „boom" praporů nejrůznějších barev s mnoha různými symboly pak nastává ve středověku a úzce souvisí s vývojem heraldiky. Prapory stále častěji doprovázejí svého nositele pro zlepšení orientace v bitevní vřavě. A právě tato jeho úloha přetrvávala dále (samozřejmě po boku dalších funkcí jak čistě symbolických, tak praktických například v námořní dopravě) až do 16. a posléze 17. století, kde se jí budeme zabývat důkladněji.

Právě vojenství těchto dvou století se nese v zcela novém duchu žoldnéřských jednotek, pro které byl prapor nepopiratelně velmi důležitou součást jednotky. Z čeho tato důležitost pramenila? Jak jsme si již dříve naznačili, v samotném praporu se kloubí dva faktory. Prvním faktorem je signalizační funkce praporu. Prapor svojí barevností a velikostí jasně ukazuje, kde se daná jednotka nachází, jaký je její pohyb, případně je-li ve styku s nepřítelem, rozprášena či zničena. Jednotlivé prapory byly od sebe také jasně rozlišitelné, velitel má tak jasné informace o pohybu na bojišti a má tak lepší pozici pro další řízení bitvy. Druhým faktorem je symbolická funkce, ta se sice vztahuje k praporu jako symbolu jednotky v boji (tedy především k jeho signalizační funkci), ale vyvíjí se a nabývá na důležitosti.

Jedinou věcí, která často spojovala nesourodou bandu žoldnéřů, ostřílených veteránů i naprostých nováčků s různorodým sociálním původem, byl právě prapor dané jednotky. Prapor symbolizoval tu nejdůležitější a přesto nehmotnou věc - čest a soudržnost jednotky. A z toho vyplývá, proč právě ztráta praporu (nebo naopak jeho ukořistění) byla tak významnou událostí. Pokud jednotka ztratila svůj prapor, byla zničena čest jednotky a byla narušena její soudržnost. Velitel již nemohl vidět, kde jsou jeho muži, vojáci naopak již nevěděli kam se v boji shromáždit. Jednoduše řečeno celá jednotka se ztratila ve víru bitvy.

Zaměřme se však ještě na toho, kdo prapor v jednotce nosil a jaký je význam této pozice. Prapor byl slavnostně předáván při sestavování jednotky, při prvním munstruňku, podle Englunda osmého či devátého dne po prvním shromáždění jednotky, současně s představováním důstojnického sboru a čtením sestavovacího patentu. Praporce byly předány do rukou praporečníkům (praporčíkům či ještě lépe fendrichům), nejmladším důstojníkům v jednotce. Jejich úkolem bylo nejen prapor nosit, ale neustále se o něj starat a v boji ho chránit vlastním tělem. Jak jsme si již řekli pád takového symbolu, jakým prapor byl, pro jednotku představoval obrovskou hanbu a často docházelo k těm nejtěžším postihům od trestu smrti pro fendricha (pokud onu ztrátu praporu přežil) a pro další viníky až po rozpuštění dané jednotky. Prapory byly přidělovány každé kompanii (či adekvátní pod-jednotce) v regimentu, svůj zvláštní prapor měl i plukovník případně podplukovník. Prapory těchto, mohli bychom říct velitelských či osobních kompanií, byly většinou jasně odlišitelné od praporů zbytku regimentu a to jak pestřejším či barvitějším provedením, tak celkově odlišným motivem, jak můžeme vidět na některých příkladech praporů na konci článku, přispívaly tak k jednoznačnému rozlišení velitele na bitevním poli.  

Podívejme se tedy, jak praporce konkrétně vypadaly a jaký byl jejich vývoj během války především ve švédské armádě. Před rokem 1620 byly ve švédské armádě užívány 3 nebo 4 metry široké praporce. Aby se redukovala váha takového praporu, byly vyráběny z velmi tenkého hedvábí „kartek". Když pak v roce 1621 došlo k reorganizaci švédské taktiky a švédové začali využívat menší kompanie o 150 mužích, zmenšili se také praporce těchto kompanií. Stejně tak jako sloužila za vzor holandská taktika, tak se staly vzory i Holanďany používané prapory. Vzhledem k menším rozměrům praporců již nebyl problém váha takového praporu a tak se pro jeho výrobu užívalo silnějšího hedvábí „taffety" (taftu). Toto hedvábí bylo prodáváno v mnohem širších rolích, cca 100 cm oproti původním cca 33 cm. Tento distribuční prvek měl velký vliv na samotnou podobu vojenského praporce. Prapory používané před rokem 1620 tak byly nejčastěji složeny z několika stejně širokých pruhů dvou či více barev. S užitím taftu od roku 1621 bylo nyní jednodušší vytvořit jednobarevný prapor například s malovaným či vyšitým motivem. Po roce 1627 byla pevně stanovena délka taftu pro výrobu praporu na 7 loktů (4,2m). V tomto rozměru (tj. 4,2 metru) byl zahrnut i svislý pruh připevněný k žerdi, následně byl pak vytvořen 2 metry dlouhý a dva metry vysoký prapor, tyto údaje také ukazují, že u pěchoty zcela převažovaly „jednovrstvé prapory". Látka se tedy nepřehýbala kolem žerdě praporu, ale žerď omotávala. Celková délka žerdi pak nepřesahuje 3 metry, nejčastější je délka od 2,4 do 2,6 metru.

Pokud se zaměříme na praporce tzv. barevných regimentů, které jsou zobrazeny v tomto článku, můžeme z jejich podoby vyvodit, že byly vytvořeny podle jednoho vzoru a pravděpodobně také v jednom období během let 1627 a 1628. Podoby těchto praporů jsou zde zrekonstruované na základě barevných kreseb praporců švédských jednotek okupujících Augsburgu (1632 - 1635) autora Reginbalduse Möhnera v jeho rukopise Praporce švédských sil.


Dovolme si ještě menší poznámku o praporech v ostatních zemích. Jak jsme se již zmínili, stejné prapory jako švédská armáda (tedy cca 2x2 metry z taftu) používali Holanďané během válek se Španělskem, a stejná podoba vojenského praporu se objevuje prakticky od roku 1540 i v Anglii, zde ovšem existují zcela jiná specifická pravidla pro malování a vzor na praporu.

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.