Aktuální výročí: 25. září 1630 – zemřel Ambrogio Spinola Doria, markýz de los Balbases

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Návody, výkresy, Odívání

Textilní materiály II.

Rekonstrukce

Trocha teorie o tkaninách po druhé...

Tentokrát o materiálech a jejich zpracování

Materiály

(A-Z)
Bavlna
Dnes nejčastěji zpracovávané přírodní vlákno. Získává se z jemných vlasových semínek z tobolek bavlníku.Vyniká příjemným nošením, má vynikající sací schopnosti a je vzdušná. Bavlněné tkaniny se dají velmi dobře barvit.
Mezi bavlněné tkaniny lišící se svou hebkostí a váhou patří kreton, kartoun, batist, plátno, mušelín…
Zpracování bavlny na našem území je doloženo z konce 14.st.

Hedvábí
Je především výchozí surovinou pro sametové, brokátové a atlasové typy látek. Výjímečné však nebyly ani hedvábné látky v plátnové vazbě – z jemný nití vznikaly lehké závoje, ze silnějších poddajná plátna.
Pravé hedvábí tvoří tvoří výměšek žláz housenky motýla – bource morušového. Vlastní vlákno se získává následným rozvinutím kukly. Vlákna z jedné kukly mohou dosahovat délky 3 až 4km, jsou velmi pevná a pružná – bez přetržení je lze natáhnout o sedminu až pětinu původní délky.
Hedvábí bývalo dováženo z Číny buď jako hotová látka a nebo jako surovina. V Evropě se ve vrcholném středověku začalo zpracovávat s příměsí lnu nebo vlny. Směsové látky mají dva výrazné klady – jsou levnější a spojují vlastnosti obou materiálů.
Různými úpravami hedvábných vláken vznikají odlišné povrchy a stupně lesku.

Polohedvábné látky – boura, bomesin, cendat, cendelín, fertat, taft, haras…

Konopí
Vlákna získaná z konopí setého. Konopí seté je jeden z několika druhů této rostliny – jiné druhy se používají pro získávání oleje nebo narkotik. Surové konopné vlákno má světle šedou barvu – používá se k výrobě lan, provazů a v plátenictví, protože se dobře bělí, je pevné, ale méně pružné než vlákno lněné.
Velmi výrazná, až strategická surovina pro výrobu plachet.

Len
Tradiční materiál rostlinného původu. Vzniká postupem, který všichni notoricky známe už od dětství díky instruktážnímu filmu s krtečkem v hlavní roli. :-)

…No dobře, tak tedy vážně…
Vlákna jsou získaná z lodyhy lnu. Celkem je známo na 200 druhů lnu, z toho 7 druhů se vyskytuje i u nás, ale jako přadná rostlina se využíval tzv. len setý – rostlina asi 120cm vysoká s úzkými listy v horní části rozvětvená.
Lodyha má celkem 5 vrstev – druhá vrstva pod kůrou je lýko z něhož se dalším zpracováním získávají vlákna.
Lýková vlákna se nejprve máčením zbavila lněného klihu. Lámáním na dřevěné trdlici pomocí tlouku se z nich uvolnily dřevnaté zbytky stonku, které se odstranily tzv. třepačkou (dřevěné plácadlo tvaru meče či vesla). Poslední dřevité zbytky se z vlákna vyčesávaly tzv. vochlí (dřevěná deska s rukojetí opatřená kovovými hroty). Technické vlákno lnu je dlouhé asi 60–80 cm a tvoří jej svazek vláken (buněk dlouhých 2–4 cm).
Získané lněné vlákno má světle plavou barvu, dobře se bělí, ale hůře barví – využívalo se především v plátenictví. Lněné tkaniny vykazují poměrně dobrou pružnost a pevnost. Lněné vlákno nelze získat bez uzlíčků, takže tkanina je tímto charakteristická.

Vlna
Patří k živočišným materiálům a zpracovávala se podomácku i v dílnách řemeslníků – specialistů. Vlákna se získávají ze srsti ovcí, koz či velbloudů atd. Běžně se pěstovaly ovce světlé i černé. Vlna černých ovcí se dále barevně neupravovala.
Srst zvířat chovaných pro vlnu má dva druhy vlasů – spodní jemný a hustý se nazývá podsada a svrchní hrubší a silnější pesíky.
Kvalita srsti (hustota apod.) závisela především na klimatických podmínkách, ve kterých se zvířata chovala. Také stáří ovce má vliv na kvalitu vlny (vlna jehněčí je měkčí a hustější) podobně jako místo odkud se vlna stříhá (nejkvalitnější a nejdelší je mezi lopatkami). Dále existuje i vlna jirchářská (odpad z koželužen) či mrtvá (z mrtvých a nemocných zvířat) ale ta je pro zhotovení příze nevhodná (lze ji použít k výrobě plsti apod.).
Vlna byla zpracovávána jak do plátěné vazby jako sukno ale také vazbou keprovou – vlněný (i dvoubarevný) kepr se objevil např. v Herdjolfneských nálezech.
Mohér je označení srsti angorské kozy. Pro své vlastnosti (jemnost, jakost) byl mohér velmi ceněn a importoval se do Evropy z Malé Ásie. Doklad použití mohéru u nás máme již z románského období…


Zpracování

(A-Z)
Aksamit, samet
Hedvábný samet neboli aksamit se používal mnoha variacích. Osnovu aksamitu (sametu) tvoří hedvábná či vlněná (později též bavlněná) příze následně postřihovaná a vyčesávaná, takže má tkanina nízký, hustý a jemný vlas.
Povrch může být matný či hedvábný lesk. Podobně jako sukna se i samety barvily. Šlo o drahé těžké tkaniny užívané na nákladné šatstvo bohatých vrstev společnosti.
Vzácně se objevoval už od 12. – 13. století, v pozdní gotice se však rychle šířil. Základní variantou byl hladký, s jedním druhem vlasu i barvou. Mimořádně oblíbené však byly výrobky se vzorem. Vzorování se dosahovalo různými technikami.
Winter zmiňuje vypalování /16. stol./, které mohlo být jako technika zdobení běžné i v domácím prostředí – v Praze bývaly prodávány cejchy k vypalování sametu. Při vypalování je zdobena hotová látka. O mnoho náročnější a také nákladnější bylo vytkávání vzoru, který mohl být jednobarevný nebo více barevný.
U jednobarevných vzorů se k odlišení používala místa s vlasem a bez něj, popřípadě s vlasem nízkým, který byl tvořen nízkými smyčkami vlákna – od toho se samet nazývá smyčkový. U barevných vzorů se střídají stejné možnosti vlasu. Místa bez vlasu jsou zpravidla z kontrastní barvy.

Atlas
Byl považován za nejhladší hedvábnou látku … jen tak cvičně zkuste hádat v jaké je asi vazbě?… :?)

Brokát
Brokát (z italštiny) bylo historické označení zpravidla hedvábné látky libovolné základní vazby s výrazným, často i pravidelně rozmístěným, vetkávaným vzorem. Označení brokát se ale následně vztahovalo k jakékoli tkanině s bohatým vzorem.
Byl oblíbeným luxusním zbožím dováženým z orientu (odtud názvy jako damašek apod.). Vyráběl se také v Evropě – ve Francii (Lion), v Itálii. Oblíbené byly velké výrazné vzory.
Vzory se protkávaly většinou nitěmi skanými s drahými kovovými vlákny – stříbrnými nebo zlatými. Technika výroby brokátů pochází z Předního východu.
Stříbrohlav a zlatohlav – stříbrem a zlatem tkané brokáty

Damašek
Název pochází od stejnojmenného města na blízkém východě. Zhotovoval se atlasovou, keprovou nebo plátnovou vazbou takřka ze všech dostupných materiálů.
Jedná se o vzorovanou látku, jejíž motivy nevynikají odlišnou barevností jednotlivých částí ale leskem. Damašky jsou charakteristické velkými vzory (nejčastějším a tedy zřejmě nejoblíbenějším je vzor granátového jablka) a používaly se také jako dekorační látka.
Dovážely se do Evropy po celý středověk, neboť počátek jejich výroby se datuje již do 6. stol př. nl. V 15. století se jejich výrobou začala zabývat italská města Janov, Benátky a Lucca. V 16. století se výroba šířila do Francie, Španělska a dalších západoevropských zemí.

Haras
Jemná směsová látka (vlna-hedvábí, někde se uvádí len-hedvábí) … čert aby se v tom vyznal… :?)

Kepr
Je látka tkaná keprovou vazbou. Vlněné kepry se nacházejí v nálezech v Herdjolfnesu. Vyráběly se a vyrábějí se z různých materiálů. Výhodou keprové vazby je ve srovnání s plátnovou větší pevnost výsledné tkaniny.

Plátno
Látky plátěných vazeb, které byly hojně rozšířené, se vyráběly nejčastěji ze lnu ale později také nově z bavlny, případně kombinace. (zmiňuje Winter). Je znám bavlněný barchant jako materiál na dámské sukně (od něj název barchantka – barcheta).
Lněné plátno se nechává v přírodní barvě, bělí se a nebo barví . Mezi nižšími vrstvami obyvatelstva bývalo obvyklé, že se látky plátnových vazeb tkaly v domácím prostředí.
Od vrcholného středověku se používá název šerka pro méně kvalitní lněné plátno šedé barvy, které se vyrábělo právě na venkově. Následně z něj byly doma zhotovovány jednodušší kusy jako košile apod.

Sukno
Krajově název sukno reprezentuje silnou látku, bez ohledu na materiál, ale obecně lze považovat název sukno jako synonymum pro „vlněné sukno“.
Sukna mohou být jemná i hrubější struktury, ale vždy se jedná o látku s hřejivými vlastnostmi.
Sukno není označení typu vazby, ale název hotové vlněné tkaniny ( jakékoli předešlé vazby) následně upravované valchováním a postřihováním.
Valchování dodatečně mění vzhled i vlastnosti původní tkaniny – provádělo se pomocí dřevěných kádí či koryt, v nichž se tkanina máčela a tlouků či palic, kterými se valchovala. Při působení mechanické síly a vhodné chemické lázně – např. teplé lidské moči – dochází k narušení a uvolnění původně hladké povrchové vrstvy vláken, ta tím získávají na objemu a snáze se do sebe zaklesnou, tkanina se pak celkově zkracuje a houstne – stává se silnější.
Postřihováním se dále rovnal vlas sukna na konstantní výšku a za pomocí soukenických štětek a želízek se sukno začišťovalo od uzlíků.

S ohledem na materiál i vlastnosti bylo sukno těžší a teplejší látka vhodná na zhotovování plášťů či zimních oděvů. Sukno se buď nechávalo nebarvené a pak jeho barva závisela na barvě vlněné příze (bílá, šerá, řidčeji i černá) nebo dále barvilo vhodným barvivem.
K rozvoji soukenictví přispěla i kolonizace ve 12. a 13. století kdy si cizinci z Flander či Valoni ve Slezsku přivezli s sebou nové technologické postupy. Kvalita domácí ovčí vlny nebyla vysoká, proto se lepší a dražší sukna dovážela.


Zikmund Winter – sebrané spisy z beletrie a kulturních studií, Svazek V., Šat, strava a lékař v XV. a XVI. věku, 1. vyd., Praha 1913: Unie, 413 s.

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.