Aktuální výročí: 12. října - 22. října 1617 – korunovace Gustava II. Adolfa švédským králem

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Experimentální ověřování fungování odění, výstroje a vybavení., Akce

Ztracená hlídka – zimní táboření na hradě Šariš

Současnost Zmrzlou krajinou utopenou v mlze a sněhu se po cestě ubírá trojice mužů. Mnoho toho nenamluví a jen těžce oddechují. Jejich cílem je zřícenina hradu, která shlíží na celé široké okolí. Zde se dle domluvy mají setkat s dalšími dvěma vojáky a jednou ženou. Zřícenina se stane na 3 dny jejich domovem. Píše se 1. března léta páně 1645.

img

Hlavní úkol této skupiny šesti odvážlivců byl však jiný. Na prvním místě tu bylo vyzkoušet vybavení a osobní připravenost na pobyt v krušných podmínkách zimního tažení, a odnést si tak zpět do tepla domova řadu důležitých poznatků o životě a chování našich předků. A to se oné šestici odvážlivců, tedy nám, rozhodně podařilo. Jediné moderní nástroje, které nás doprovázely, byly mobilní telefony a jeden fotoaparát.

Naše zimní tažení nebylo zasazeno do konkrétního místa, a s historickými událostmi nás spojovalo pouze datum a vybraný letopočet. Místo - slovenský hrad Šariš - bylo vybráno pro svoji jedinečnou atmosféru, odlehlost a přitom dobrou vybavenost.(pozn. 1) Po celou dobu pobytu jsme však nepoužívali žádných hospodářských ani civilních stavení. A právě to byla hlavní odchylka od způsobu přežívání zimy, který by volili naši předci. Při zimním kvartýrování by byly podobné budovy jistě používány. Pracovali jsme s extrémní představou hlídky ztracené v neznámé krajině, a upínající se na dominantu obzoru - trosky hradu či tvrze. Naše výprava čítala 6 osob - seržant (autor toho článku), voják - reformado, 3 další prostí vojáci a 1 feldfrau. Dále nesmíme v žádném případě vynechat malý psí doprovod, který s námi statečně snášel všechna příkoří.

img

Krok za krokem

Den 1.
První den se zcela nesl ve znamení přepravy na určené místo. Čekala nás trasa dlouhá téměř 5 km, s převýšením přibližně 330 metrů. Zatímco první polovinu bylo možno ujít po zpevněné cestě bez sněhu, druhá polovina už byla komplikovanější a hluboký rozbředlý sníh se tu střídal se zledovatělou lesní cestou. Subjektivně tedy byl výstup na zříceninu poměrně vysilující. Byli jsme rozděleni do dvou menších skupin(pozn. 2). První skupina - 2 vojáci, 1 žena a malá fenka byli na místě už po poledni a začali připravovat tábor. Druhá skupina - seržant a dva vojáci - dorazila až těsně před soumrakem. Během večera prvního dne se na všech účastnících projevila značná únava, proto jsme šli brzo spát a vědomě rezignovali na hlídky či podobnou činnost.

Noc na 2. den
První noc našeho táboření byla studená, hlavním problémem byl však vítr. Hlavně stan vojáků málem podlehl větru, nebýt rychlého zásahu nejstaršího z nich.

img img img

Den 2.
Další den začal hlavně starostí o rozdělání a následné udržování ohně, což platilo pro celou dobu pobytu(pozn. 3). Celá vojenská kapacita se pustila do hledání dříví na topení. Tato činnost zabrala zhruba 4 hodiny, ale měla neuvěřitelně pozitivní vliv na psychiku všech účastníků. Tělesná aktivita zahřála a dokázala zahnat mrazivé zážitky z proběhlé noci. Oheň, udržovaný na suchém dřevě, i přes jisté problémy dokázal přece jen zahřát na těle i na duši. Zbytek dne se tak nesl ve znamení dobré nálady. Po obědě, který se skládal z vajíček, cizrnové polévky, mrkve, chleba, sušeného ovoce, ořechů a čaje, se všichni vojáci ozbrojili, a odpoledne strávili strážemi a hlídkováním.

img img img img img img img

Noc na 3. den
Tato noc si zaslouží svůj vlastní popis. Výprava byla po celém dni velmi unavená a shodli jsme se s „Reformadem"(pozn. 4) Olaffem, že další hlídky nemají smysl. Přesto jsem se já, a 3 další vojáci rozhodli večer strávit v blízkosti ohně pod širou oblohou se zbraněmi na dosah. Já, jakožto seržant, jsem se kolem jedenácté hodiny odebral do stanu, tam ale byla příliš velká zima a tak jsem se vrátil zpět k ohni, kde jsem po důkladné přípravě (shromáždění sena a vybudování lože chráněného od větru) strávil zbytek mrazivé noci.

img

Den 3.
Před námi byl poslední den. Na všech již byla znát značná únava. Činnost se nesla hlavně v duchu blížícího se odchodu. Hlavním bodem programu bylo spálení veškerého sena a zahlazení stop po našem táboření. Pak už jen zbývalo posbírat všechny zavazadla a vydat se zpátky. Cesta zpět byla už značně pomalá a plně se zde projevila bolest i únava z uplynulých dní. Pár minut po poledni jsme pak vstoupili do vlaku a zpátky do 21. století.

Takto vypadal průběh naší ztracené hlídky, neboli zimního experimentu. Ony tři dny bez střechy nad hlavou byly „tak akorát". V případě delšího pobytu ve stejném prostředí už by bylo opravdu nezbytné využít jakýchkoli budov.(pozn. 5)

Potraviny

Výživnost potravin a jídla neseného s sebou byla stanovena adekvátně. Nebylo třeba mnoho jídla objemem a vahou, ale právě jeho výživností. Také se ukázalo, že je třeba sebou brát i nějaký jiný zdroj cukrů než sušené či čerstvé ovoce. Zcela jednoznačně tak chyběl med, kterým by bylo možno osladit čaj, či ho konzumovat samotný. Hlavní pokrmy představovaly dva druhy polévky, a to v takovém množství, že na každého připadaly dvě porce. Byla to polévka s cizrnou a čočková polévka s klobásou. Během nedělního rána bylo nutné doplnit kalorie po náročné noci a připravit se na cestu nazpátek, proto byla zvolena teplá snídaně v podobě „břuchomazu" - na roztopené slanině osmažená cibule, podáváno s chlebem. Zbytek pokrmů se během tří dní skládal především z několika várek čaje, dále pak sušeného ovoce, ořechů, slaniny, sádla a vajec(pozn. 6) předem uvařených pro jednodušší přepravu. Pro potraviny obecně platilo, že čím mastnější a tučnější, tím lepší. V nízkých teplotách musí každý přijmout jednou až dvakrát tolik denní dávky kalorií, aby si zachoval tělesnou hmotnost a energii na práci. Právě proto jsme upřednostnili výživné a tučné pokrmy před pokrmy, které by zasytily pouze objemem. Hlavní problém spojený s potravinami byl pitný režim. Většina členů výpravy se zpětně shodla na tom, že i když subjektivně nebyli nuceni pít, nedostatek tekutin byl znatelný. To se v konečném důsledku podepsalo na menší míře „energie", kterou výprava oplývala. Pitný režim je tedy nutné dodržovat za všech okolností.

Mezi nesené potraviny lze započítat i tyto tři položky:
2 litry plnotučného mléka - ty však do cíle nikdy nedorazily a spolu se střepy džbánu zůstali na cestě ještě pod šarišským kopcem
1 litr světlého řídkého piva - Druhá část výpravy ho však vypila již během namáhavého přesunu na hrad.
1 litr pálenky - téměř zbytečná zátěž.

img img

Poznatky

Z celého zimního experimentu jsme si odnesli několik zásadních poznatků. Dovolil bych si vždy jeden z následujících odstavců věnovat jednomu konkrétnímu poznatku. Jejich seřazení nemá žádný zásadní význam.
- Seržant měl vyhrazené právo obývat samostatný stan. To se nakonec ukázalo jako přílišný luxus. Vzhledem k tomu, že jednu noc jsem strávil na „noční hlídce" u ohně a stan tvořil podstatnou část zátěže na cestě zpátky, bylo jeho používání zbytečné a bylo tak spíše jen pochybným odznakem vojenské nadřazenosti. Opět zde svoji roli sehrává fakt, že jsme neměli žádný vůz, koně či soumara, což by celý transport ulehčilo - tomuto problému se zde ještě budeme podrobněji věnovat.
- Stanů se týká i další postřeh. Železné kolíky tvoří značnou zátěž a jejich přeprava je složitá. Příště, pokud k tomu bude alespoň minimální příležitost, je užitečnější vyrobit kolíky na místě (např. z větví náletových stromků apod.). Ovšem nesmíme zapomínat na to, že výroba kolíků zabere čas a musí se této práci věnovat alespoň jeden člověk. Při extrémním stanování v zimě, je tedy nutné počítat s dalším energetickým výdajem a námahou. Jiná situace by nastala, pokud by transport obstarával soumar nebo vozík, v tom případě jsou kované kolíky příjemným „luxusem".
- Transport vody resp. jakékoli další tekutiny se ukázal jako velmi nepohodlný. Hned při počátečním přesunu jsme si vyzkoušeli, co to znamená doslova plakat nad rozlitým mlékem. Lněný provaz držící při transportu džbán s 2 litry plnotučného mléka se při pochodu uvolnil, džbán se rozbil a mléko skončilo na silnici (a tím i vidina ne energeticky výživnou ovesnou kaši se sušeným ovocem). Voda (resp. jiné tekutiny, např. já jsem nesl světlé řídké pivo) v polních lahvích byla další zátěží a dalším zavazadlem, se kterým se muselo počítat. Zdroj vody však byl v cíli pohodlně dostupný. Namísto hradní studny, pramene nebo podobného přirozeného zdroje vody, jsme však použili vodu transportovanou na místo v týdenním předstihu (a balenou v moderním plastovém kanystru). V extrémní variantě by nebyl problém ani rozpouštět led, kterého bylo dostatek.
- Náš experiment ukázal, že zimní obuv se nemusí lišit svým tvarem od běžné obuvi, pouze musí být o jedno, dvě čísla větší, aby do ní bylo možné pohodlně používat vícero tlustých vlněných punčoch, návleků, ovinek apod. Ani do nízké obuvi, pokud je správně „nacpána" punčochami, nepadá sníh a pokud je o ní dobře pečováno (mazání a voskování), je odolná proti navlhnutí. Se zbytkem si poradí pomalé sušení u ohně.
- Dalším důležitým poznatkem bylo, že jakékoli zavazadlo musí mít opravdu široký popruh. Pokud jsou popruhy úzké nebo jsou tvořené pouze provazem, při delším přesunu či nesení těžšího nákladu nepříjemně řežou a škrtí, což má neblahé účinky na osobní komfort během přesunu.
- Je nesmysl, aby voják tahal tzv. všechno. Zbraň a výstroj jsou samy o sobě natolik těžké a omezující, že voják nemá šanci sebou vláčet zbytečnosti typu litrového cínového korbelu, kožešin, stanu, levoruční dýky, per v klobouku, dřeváků, nábytku či různých kotlíků. Toto všechno, pokud je toho vůbec v daném případě třeba, musí být přepravováno vozem, nebo pomocí soumara. Tím se jasně ukazuje význam trénu, případně alespoň žen, které nesou část toho všechno, a nemusí se starat o zbraně apod.
- Všichni vojáci společně zmiňují konkrétní část závěrečného přesunu z kopce, jako tu nejnamáhavější, kdy byli ověšeni v podstatě vším a unavení ještě z celého uplynulého táboření. Kdyby v tomto okamžiku nastalo setkání s nepřítelem (nebo jakoukoli silnou skupinou nepřátelsky naladěných ozbrojenců), tak by stačili i 2 odpočatí muži se zbraněmi, kteří by nás přemohli ještě dřív než bychom se byli schopni účinně bránit. Jedním ze závěrů tedy je: Ověšený voják je zbytečný voják. Jeho reakce nebudou adekvátní, a jakýkoli útok byť i na přesilu by si vybral svoji daň.
- A to nás vede k dalšímu závěru: Pokud se chceme co nejvíce přiblížit dobovému způsobu přesunů, musíme najít i způsob jak použít dobový způsob transportu potřebného materiálu - soumara, zvířetem tažený vůz apod. To je na našich rekonstrukcích a experimentech jednou z největších slabin. Nesmíme v žádném případě zapomenout, že sepjetí člověka a zvířete bylo pro tehdejšího člověka naprosto automatické, ale v našich podmínkách je jen pouhá krátkodobá rekonstrukce tohoto sepjetí VELICE problematická. Vztah zvířete i člověka byl vidět i na naší malé němé společnici, která svojí přítomností a sdílením všech příkoří podporovala morálku celé skupiny.
- Oheň má velmi pozitivní účinky na psychiku i na tělo. Jeho udržování však vyžaduje trvalý přísun palivového dříví. Sbírání dříví je tak plnohodnotným denním zaměstnáním - opět se tu jedná o výdej energie. Udržování ohně také akcentuje potřebu nočních hlídek - jen z toho důvodu, aby udržovala oheň hořící. Vyhasnutí ohně znamená opakování celého postupu zapalování ohně - a to je komplikace.
- Zcela automaticky jsme se adaptovali na přirozený průběh denního cyklu. Vstávali jsme brzo po rozbřesku, a chodili jsme spát při západu slunce. V letních měsících by bylo pravděpodobné, že bychom se věnovali některé ze zábav vojenského života - pití, hazardu apod., ale vzhledem k značnému energetickému výdaji se noční zábava smrskla na trochu povídání a pak rovnou spát. Během dne jsme neudržovali žádné předem dané pořadí jídel - snídaně, oběd, večere. Všichni členové výpravy jedli ihned, jak k tomu byla příležitost a žádné jídlo nebylo dáno jako hlavní. Dny tak plynuly velmi jednoduše - příjem potravy, práce na sběru dřeva případně táborová práce, druhý den pak řekněme improvizovaná vojenská činnost, a pak hlavně příjem teplé stravy. Na nic jiného nezbývala síla ani energie.

Závěr

Náš zimní experiment na hradě Šariš nebyl dobovou rekonstrukcí v pravém slova smyslu. Spíše se jednalo o zátěžový test vybavení, i nás samotných. K dokonalé dobové rekonstrukci chyběl minimálně statek, do kterého bychom se sprostě nakvartýrovali (byť s povolením velení a doprovodem ubytovatele), a vozík tažený koněm nebo alespoň mezkem. A díky energii navíc by bylo možné i hlídkování a další rozsáhlejší vojenská činnost. V každém případě jsme však prožili velmi zajímavé tři dny, díky kterým jsme získali mnoho poznatků o kvalitách našeho vybavení, a ze kterých budeme moci vycházet při budoucích rekonstrukcích. Velký dík patří všem, kdo stojí za hradem Šariš. Nejenže by se bez nich celá akce nemohla odehrát na tak charismatickém místě, ale hlavně nebýt podpory, které se nám dostalo, by akce vůbec nemohla proběhnout. Dovolte mi, abych na tomto místě tedy ještě jednou poděkoval za podporu, a hlavně za seno.

(pozn. 1)
Na hradě byly zásoby sena, a část hradu je také opravena a zateplena - pokud by se naší výpravě cokoli přihodilo a potřebovali bychom okamžitý kontakt s civilizací.

(pozn. 2)
Kvůli zcela obyčejným záležitostem - odchod z práce, příjezd do Košic, atd.

(pozn. 3)
Oheň hořel velmi málo, často uhasínal a s jeho pořádným nastartováním byl často problém. Lze to přisoudit spíše atmosférickým podmínkám a podmínkám v daném místě, než naší lidské či „dobové" chybě.

(pozn. 4)
Viz článek o důstojnických hodnostech.

(pozn. 5)
Není se proto čemu divit, že vojáci v zimních či podzimních měsících neměli sebemenší zábrany využít obydlí prostých obyvatel, a třeba pro přístup do domu použít i násilí.

(pozn. 6)
Druhý den nás překvapila nemilá věc a to, že vajíčka zmrzla, což sice usnadnilo loupání, ale zcela to znehodnotilo vajíčko jako takové, mezi bílkem a žloutkem byl led, pod skořápkou byl led; požitek z této potraviny byl tak nulový


Kompletní výčet věcí a zavazadel dle jednotlivých osob:

Seržant:
Oblečení: 2 košile, Doublet + Kalhoty, 3 páry punčoch (2 x vlněné, 1 x lněné), 1 pár nízkých bot, 1 pár vysokých bot, kazak, Klobouk s pery, Monmouth cap, kožené palčáky podšité beránkem.
Jídlo: Pytlík 0,5 kg vlašských ořechů, lískových ořechů, sušených švestek a meruněk; pytlík 0,2 kg pytlík vlašských ořechů a sušených třešní; pecen chleba; 1l čutora s lehkým světlým pivem.
Dále: Taška přes rameno „somradlo"; dřevěná krabička s inkoustem, mincemi, náhradními knoflíky, šitím, dýmkou, hracími kostkami, nůžkami, perem a krajkovým límcem; cínový svícen; cínový korbel; cínový talíř; příbor (nůž a vidlička v pouzdru, lžíce cínová zvlášť); Křesadlo, troud, pazourky, doutnák; vak přes rameno; 2 vlněné deky; 6 metrů provazu, kožené pásky.
Výzbroj: Pistole, kord, dlouhý nůž.

1. Voják (Reformado)
Oblečení: 2 košile, Doublet + kalhoty, 2 páry punčoch, 1 pletené ponožky (nalbinding), klobouk, monmouth cap, 1 pár bot, kabát.
Jídlo: Sýr, vajíčka, 1 libra vepřového masa, slanina, mrkve, cibule, česnek, sušený heřmánek (v pytlíku, na čaj), zázvor; 1l čutora s pálenkou.
Dále: 1 Vlněná deka; nůž, lžíce, miska, sekera, lucerna, pánvička, kotlík, konvice, náhradní svíčka, snapsack.
Výzbroj: Mušketa + bandalír, kord + závěsník

2. Voják
Oblečení: Jedna košile, jedny spodky, dvoje punčochy, doublet, kabát, baret, plášť, boty, nižší tlusté punčochy, spací čepička.
Jídlo: 3 vařená vejce, kus sýra, slanina, bochník chleba, 2 jablka, lískové ořechy
Dále: Vlněná deka, nůž, 10 metrů lana, tabák, dýmka, křesadlo, keramická láhev, miska, korbel, lžíce, stan + tyče.
Výzbroj: Mušketa, tesák, bandalír, 1kg střelného prachu.

3. Voják
Oblečení: 2 košile, spodky, 2 vlněné punčochy, 1 pletené punčochy, doublet + kalhoty, kabát, plášť, 1 pár bot.
Dále: 1 vlněná deka, 1l čutora, nůž.
Výzbroj: Kord, mušketa.

4. Voják
Oblečení: kabát, doublet + kalhoty, plášť, boty, 2 košile, 2 páry punčoch, baret.
Dále: vlněná deka, vak na jídlo, dlouhý nůž, opasek.
Výzbroj: mušketa, bandalír, furketa.

Feldfrau
Oblečení: 2 košile, živůtek, dámský kabátek, kabát, čapka, šála, 3 páry vlněných punčoch, 1 pár bot, 2 vlněné sukně, vlněná košile.
Jídlo: Sýr, 4 jablka, ½ kg čočky, ½ kg cizrny, byliny na čaj,
Dále: Vak na záda, džbán, 2 vlněné deky, zástěra, košík, keramická miska, dřevěná miska, lžíce, 2 keramické hrníčky, svíčky.

+ Psík

print Formát pro tisk

Komentáře

Nemáte oprávnění přidávat příspěvky.

Uživatelské jméno
Heslo
  

Ztracené heslo >


Nebyly přidány žádné komentáře.