Aktuální výročí: 23. června – narozen Johan Gustafsson Banér

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]
Kategorie: Akce

Jak Švédi opět nedobyli Brno

Současnost
Brno 2009

Brně se od roku 1995 pořádá vždy v srpnu Dobývání města Brna jako rekonstrukce skutečné události.

Za třicetileté války Švédové oblehli Brno a doufali, že město vyhladoví. Do Brna však prý proudily zásoby tajnými podzemními chodbami, které ústily na povrch daleko za hradbami města, jedna snad až v Rajhradě. Přesto Brňané velmi strádali, ale město bránili statečně.

Když Švédové vyjedli široké okolí města, rozhodl generál Torstensson, že armáda zaútočí naposled a pokud město nedobude do poledne, odtáhne pryč. Na hradbách se odehrávaly urputné boje a užuž to vypadalo, že město padne, když do zvonice Petrova vyběhl páter Středa a odzvonil poledne už v jedenáct. Na památku tohoto statečného činu se na Petrově zvoní poledne vždy v jedenáct. Torstensson se prý nechal ošálit a opravdu odtáhl. Brno nebylo dobyto.

V roce 1995 bylo 350. výročí nedobytí Brna, a při té příležitosti brněnští šermíři vytvořili Společnost 1645, která tuto akci každoročně pořádá.

Letos jsme v pátek prošli městem jako průvod, abychom naladili město na sobotní bitvu. U Staré radnice se konal tradiční jarmark, kde bylo možné koupit rukodělné výrobky i různé pochutinky. Navíc na pódiu přímo před Starou radnicí téměř neustále probíhala vystoupení skupin historického šermu, aby se bylo stále na co dívat. Účastníci oslav - tedy členové Společnosti 1645 - se celou dobu pohybovali v prostoru jarmarku v kostýmech a vytvářeli tak dobový kolorit.

vystoupeni

Můj muž a jeho kamarádi měli vystoupení také a to sice z období lancknechtů. První potlesk na otevřené scéně měli, když jeden z nich při šermu spadl z pódia a pak už diváci tleskali po každém souboji. Myslím, že v šoku byli i diváci, nejen my, co vystoupení známe, když se z přilehlé kavárny vyvlnila asi 18-tiletá slečna v kraťoučké růžové saténové kombinézce, vylezla na pódium a předvedla jakési tanečky. Když skončila, zašla zase do kavárny, kde sklidila obrovský aplaus, takže asi šlo o sázku. Ke své hanbě přiznávám, že jsem byla tak perplex, že jsem nestiskla spoušť.

Druhý den ráno jsme po poradě velitelů opět prošli městem. Velký průvod se zastavil na náměstí Svobody a jednotlivé jednotky popořadě vystřelily salvu. Po průvodu jsme si šli nafasovat oběd - docela dobré vepřoknedlozelo - ovšem každý musel mít vlastní misku a lžíci. Po hodině volna po obědě jsme opět nastoupili na průvod a odešli na ulici Husovu, kde se jednotky seřadily a začaly dobývat hrad Špilberk.

Bitva de facto probíhala v parku pod Špilberkem, uprostřed na trávnících se bojovalo a diváci stáli na chodnících po stranách. Úkolem markytánek bylo udržet diváky ve vyhrazeném prostoru. Nikdo z nás tenhle úkol nemá rád, protože i když vysvětlujeme, že je to pro jejich bezpečí, obzvlášť fotografové bývají neodbytní až drzí. Chápu, že chtějí lepší snímek, ale vím, co dokáže natropit výstřel z muškety nebo pistole, která je naládovaná byť jen prachem.

Můj muž takhle dostal ze čtyř metrů výstřel do obličeje. Velké kusy spečeného střelného prachu mu jedna markytánka - zdravotní sestra - vyškrabovala z děr v obličeji hned a z očí mu je večer tahali v nemocnici. Opravdu to není legrace, takže slečně fotografce, která si stoupla doprostřed bojiště a urputně se se mnou hádala, jsem měla chuť utrhnout hlavu.


bitvaLetos už dospěláckou práci dělala i Kačka a Kuba - Kačka taky naháněla lidi zpátky a Kuba dělal Mortaigne Regimentu, jehož jsme členy, bubeníka. Už loni se učil bubnovat při pochodu, aby se mohl zhostit úlohy tambora se ctí.

Vojsko bylo rozděleno na obránce a útočníky a myslím, že si to diváci užili. Zblízka viděli systém boje i oblaka dýmu ze střelného prachu. Po tvrdých bojích, kdy bojující padali mrtví a někteří měli i věrohodná krvavá zranění - umělá krev je mocná čarodějka - Švédi Brno opět nedobyli.

Když uřícení bojovníci sešli z kopce dolů, vyfasovaly markytánky igelitové pytle a sbíraly svinčík, který zbyl po dělostřelbě - děla se ládují mimo jiné toaletním papírem. Cáry jsme sbíraly po celém parku. Při pochodu zpět jsme se zastavili u kostela sv. Jakuba, kde velitelé položily květiny na hrob Ludvíka Raduita de Souches, velitele hrdinných obránců.

Arkebuzíři vystřelili čestnou salvu a vrátili jsme se na Starou radnici. Později večer proběhla v Denisových sadech pod Petrovem ohňová show - někteří šermíři jsou ohněznalí fakíři a některé dámy ovládají orientální tance. Vystoupení bylo proloženo ohňostrojem.

Dobývání města Brna bývá akce velmi pěkná, ale pro účinkující náročná - prostě za celý den si moc nesednete. V sobotu večer jsou většinou všichni rádi, že jdou domů (ti s dětmi) nebo si ještě popovídat s kamarády do hospůdky. Příští rok si to nenechte ujít.

Další fotky najdete zde

Leona Malčíková

print Formát pro tisk

Komentáře

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Nemáte oprávnění přidávat příspěvky.

Uživatelské jméno
Heslo
  

Ztracené heslo >


, - odpovědět

Příští rok bysme to Brno už konečně mohli dobýt. 9